Snímky Galileo |
Zobrazení oblasti Minos Linea v nepravých barvách |
|
Na této kompozici byly pro zvýšení viditelnosti určitých rysů
použity nepravé barvy ze tří zobrazení oblasti Minos Linea na
Jupiterovu měsíci Europa pořízený 28. června 1996 kosmickou sondou
Galileo. Trojice pásků, linkování a skvrnitý terén v hnědém a
načervenalém odstínu naznačuje přítomnost nečistot v ledu. Tyto ledové
planiny, zobrazené zde v modravém odstínu, se dále rozdělují do
jednotek s různým albedem v infračervených
vlnových délkách, pravděpodobně z rozdílnosti ve velikosti zrn ledu.
Kompozice byla vytvořena pomocí zobrazení z aktivních vlnových délek na
989, 757 a 559 nm. Prostorové rozlišení jednotlivých zobrazení se pohybuje
v intervalu 1,6 až 3,3 km na pixel. Oblast, vystředěná na 45 stupňů severní
šířky a 221 stupňů západní délky, má napříč 1 260 km. |
Autor snímku: NASA/AMES Kosmická sonda: Galileo |
|
Záběr Europy v přirozených a nepravých barvách |
|
Tento obrázek ukazuje dva záběry odlehlé polokoule Europy. Levé zobrazení
představuje vzhled Europy v přibližně přirozených barvách. Vyobrazení
napravo je složená verze z nepravých barev slučující fialový, zelený a
infračervený obraz ke zvýšení barevného kontrastu v převážně zmrzlé
kůře Europy. Tmavě hnědé oblasti představují skalnatý materiál pocházející z nitra.
Dosažení povrchu lze vysvětlit impaktovým dopadem nebo kombinací interních a vnějších
jevů. Světlé planiny v polárních oblastech (nahoře a dole) jsou ukázané v odstínech
modré k rozlišení hrubozrnného ledu (tmavě modrá) od jemnozrnného ledu (světle modrá).
Světlá oblast, která obsahuje centrální tmavou skvrnu ve spodní třetině snímku, je mladý
impaktový kráter měřící v průměru 50 km. Tento kráter byl přechodně pojmenován 'Pwyll',
jako keltský bůh podsvětí. |
Autor snímku: NASA/DLR Kosmická sonda: Galileo |
|
Snímky Galileo, Voyager |
Infračervený pohled na Europu z Galilea |
|
Mapovací infračervený spektrometr (NIMS), který se nachází na
kosmické sondě Galileo, většinu času během setkání G1 dne
28. června 1996 strávil snímáním Europy ze vzdálenosti 156 000 km, včetně oblastí severního
pólu ve vysokém spektrálním rozlišení. Obrázek napravo ukazuje Europu viděnou
pomocí NIMS, vycentrované na 25 stupňů severní šířky a 220 stupňů západní
délky. Toto je polokoule, která je vždy odvrácená od Jupitera. Obrázek
vlevo ukazuje ten samý zorný bod, ale pořízený Voyagerem (při setkání v
roce 1979 a 1980). NIMS zobrazení je v pásmu vody, 1,5 mikrometru, v infračervené
části spektra. Porovnání těchto dvou pohledů, infračerveného s viditelným,
ukazuje patrné kontrasty jasu v pásmu vody na 1,5 mikrometru od oblasti k oblasti na
povrchu Europy, znázorňující citlivost NIMS na změny složení. Spektrum NIMS
ukazuje složení vycházející z čisté zmrzlé vody k směsi vody a dalších
nerostů, které září v infračerveném spektru. |
Autor snímku: - Kosmické sondy: Galileo, Voyager |
|
Snímky Voyager |
Europa |
|
Toto je jeden z pohledů na Europu s vysokým rozlišením pořízený
pomocí Voyager 2. Ukazuje hladkost většiny terénu a nepřítomnost
impaktových kráterů. Na jeho povrchu je možné najít pouze tři krátery
větší než 5 km v průměru. |
Autor snímku: Calvin J. Hamilton Kosmická sonda: Voyager 2 |
|
Europa z dálky |
|
Tento pohled na Europu byl pořízen Voyagerem 2 a ukazuje světlý, málo
kontrastní povrch se sítí čar, které křižují velkou část jeho povrchu. |
Autor snímku: Calvin J. Hamilton Kosmická sonda: Voyager 2 |
|