Magnetické pole Jupitera

Hluboko uložený plášť z kovového kapalného vodíku je zdrojem intenzivního magnetického pole a velmi rozsáhlé magnetosféry planety. Magnetické pole se generuje vířivými proudy – vířením vodivého materiálu. Magnetosféra je prostor v okolí planety, ve kterém vlivy magnetického pole převládají nad vlivy slunečního větru a mají rozhodující vliv na chování plazmy (nabitých částic), která se v magnetosféře zachytila. Hranice magnetosféry se jmenuje magnetopauza, ze kterou je turbulentní magnetická oblast, nazývaná magnetický obal. Hranice, na které se ustálený proud slunečního větru poprvé poruší, se nazývá rázová vlna. Sluneční vítr magnetosféru planety unáší a vytváří kuželovitý magnetický chvost.

Magnetické pole zachycuje nabité částice, odklání je a ty pak dopadají v blízkosti magnetických pólů do atmosféry. Zde interagují s molekulami atmosféry za vzniku polární záře. Podobně chrání před nebezpečným kosmickým zářením (nabitými částicemi) i naše magnetosféra Zemi.

Magnetické pole Jupitera

Magnetická osa svírá s osou rotace úhel asi 10°. Magnetické pole je nejsilnější ve sluneční soustavě (kromě slunečních skvrn) – na rovníku dosahuje hodnoty 0,42 mT a na pólech 1,0 - 1,4 mT. Magnetický moment Jupitera je 18 000krát silnější než u Země.

Magnetosféra je rozlehlá a má mnoho specifických vlastností. Je několikanásobně větší než magnetosféra Slunce a přesahuje za rámec oběžné dráhy Saturna. Zatímco na straně přivrácené ke Slunci dosahuje do vzdálenosti 7 milionů km a na opačné straně sahá díky slunečnímu větru až k dráze Saturnu, tj. do vzdálenosti 650 mil km.

Toto magnetické pole zachytilo velké množství plazmy (nabitých částic). Nízkoenergetické plazma je zachyceno v obrovském magnetodisku, který je v rovníkové rovině Jupitera. Plazma o vysoké energii proniká do radiačních pruhů, které jsou 10 000krát intenzivnější než zemský radiační pás (van Allenův). Magnetosféra vstupuje do interakcí s měsícem Io. Výsledkem je vodivá trubice a plazmový prstenec okolo tohoto měsíce. Většina plazmatu, zachyceného Jupiterem, má svůj původ ve vulkánech Io. Určitá část sodíku, pocházejícího z těchto vulkánů, je magnetosférou Jupiteru vymrštěna do okolí a vytváří obrovskou "mlhovinu" o průměru asi 35 milionů km. Magnetosféra je zdrojem intenzivního vyzařování rádiových vln. Částečně se jedná o synchrotronové záření, emitované elektrony o vysoké energii, přítomnými v radiačních pásech.

Magnetosféra Jupiteru (zdroj: http://gimeda.cz/jupiter.html)

Magnetická osa a osa rotace svírají úhel přibližně 10°	Vodivá trubice a plazmový prstenec okolo Io
Siločáry magnetického pole Jupitera jsou velice rozsáhlé	Takové by bylo magnetické pole Jupitera, kdyby nebylo slunečního větru
Sluneční vítr deformuje magnetické pole Jupitera a vytváří rázovou vlnu	Na obrázku je schéma dráhy sondy Pioneer 10, která objevila v prosinci 1973 magnetosféru. Mimo jiné si můžeme všimnout tvaru magnetosféry Jupitera, která sahá až za dráhu Saturnu. (zdroj: http://www.castlerock.wednet.edu/HS/stello/Astronomy/TEXT/CHAISSON/BG307/HTML/BG30706.htm)