Měsíce planety Jupiter

Europa

Podrobná mapa Charakteristika Snímky Animace Názvosloví Aktuální poloha měsíce

Europa

Historie a budoucnost

Před čtyřmi stoletími natočil Galileo Galilei svůj domácí dalekohled směrem k obloze a objevil tři bodové zdroje světla, které nejprve označil jako hvězdy, které se zdržují v těsné blízkosti planety Jupiter. Tyto hvězdy se srovnaly do přímé linie s Jupiterem. Upoutávajíce jeho pozornost, Galileo pozoroval tyto hvězdy a zpozoroval, že se pohybují jinak, než předpokládal. O čtyři dny později se objevila další hvězda. Sledoval tedy tyto hvězdy po dobu několika málo týdnů a dospěl k závěru, že se nejedná o hvězdy, ale o planetární tělesa na oběžné dráze okolo Jupitera. Tyto čtyři hvězdy začali být známy jako Galileovy měsíce.

Europa v minulosti nebo v budoucnosti?

Jak vypadala Europa během počátku vzniku sluneční soustavy? V této době oceány zdobily povrch Europy. Vzhledem k tomu, že zde v  minulosti existovala tekutá voda, mohl vzniknout život a trvat dokonce dodnes? Základní předpoklady pro život jsou voda, teplo a organické sloučeniny získávané z komet a meteoritů. Europa měla všechny tři. Ze snímků a dat shromážděných kosmickou sondou Galileo se vědci domnívají, že podpovrchový oceán v nedávné historii existoval a může dosud být přítomný pod ledovým povrchem. Voda na Europě už zmrzla před dávnou dobou. Případné roztání může být způsobeno slapovým přetahováním s Jupiterem nebo sousedními měsíci.

Umělecký obrázek napravo může kromě minulosti rovněž znázorňovat Europu v budoucnosti, konkrétně za 7 miliard let, kdy se ze Slunce stane červený obr. Žár ze stárnoucího Slunce může postačit k rozpuštění ledu a ještě jednou vyrobit oceán.

Základní popis

Europa je zvláštně vypadající měsíc Jupitera s velkým počtem křižujících se linek. To je rozdílné od Callisto a Ganymeda s jejich kůrou hustě posetou krátery. Europa neobsahuje skoro žádné krátery. Nabízí se možnost, že Europa může být uvnitř aktivní, což je způsobené slapovým ohříváním, ale více jak desetkrát slabším než u měsíce Io. Model nitra Europy ukazuje, že pod tenkou vrstvou (5 km) zmrzlé vody může být do hloubky více než 50 km oceán. Viditelné zbarvení na Europě může být výsledek globálního rozpínání, kdy se kůra mohla rozlámat, vyplnila se vodou a zmrzla.

Nitro

Obrázek ukazuje výřez možné vnitřní struktury měsíce Europa. Tato představa byla vytvořena na základě mozaiky snímků obdržených kosmickou sondou Galileo v roce 1979. Charakteristika nitra měsíce je odvozena od gravitačního a magnetického pole měřeného kosmickou sondou Galileo. Poloměr Europy je 1 565 km, ne o mnoho menší než poloměr našeho Měsíce. Europa má kovové (železo, nikl) jádro (zobrazené šedě) a nakreslené ve skutečné velikosti. Jádro je obklopeno skalnatým pláštěm (zobrazený hnědě). Skalnatá vrstva Europy (nakresleno ve skutečném měřítku) je střídavě obklopena skořápkou vody v ledové nebo tekuté formě (zobrazená modře a bíle a nakreslena ve skutečném měřítku). Povrchová vrstva Europy je zobrazená bíle, aby byla odlišitelná od té, co je v nižší vrstvě. Galileo obrázky Europy naznačují, že by oceán tekuté vody mohl nyní ležet pod vrstvou více než 10 km silného zmrzlého ledu. Nicméně i tento důkaz je rovněž ve shodě s existencí oceánu tekuté vody v minulosti. Není ovšem spolehlivý v tom, jestli je v  současnosti na Europě oceán tekuté vody.

Nitro Europy

Povrch

Ledová kůra

Jupiterův měsíc Europa se v některých oblastech podobá Zemi, neboť připomíná ledovou kůru, kterou lze spatřit v severním moři na Zemi. Viditelné tmavé přímočaré, zakřivené a klínem tvarované pruhy naznačují, že měsíc Europa má ledovou kůru, která byla prudce rozlámaná. Tyto zlomeniny rozbily kůru do desek ve velikosti 30 km. Oblasti mezi deskami jsou vyplněné materiálem, který byl pravděpodobně v rozbředlém stavu znečištěn skalnatými zbytky. Některé samostatné desky se oddělily a kroužily na nové místo. Hustota Europy naznačuje, že obsahuje skořápku zmrzlé vody silnou 100 km, z níž některé části mohou být tekuté. V současné době se může zmrzlá voda rozprostírat od povrchu směrem dolů ke skalnatému jádru, ale jevy spatřené na následujícím snímku naznačují, že v době rozlomení byl pohyb roztrhaných ledových desek pod povrchem namazán slabým ledem nebo tekutou vodou.

Tento snímek byl pořízený kosmickou sondou Galileo 27. června 1996 ze vzdálenosti 156 000 km. Zahrnuje část rovníkové oblasti měsíce Europa. Sever je napravo a Slunce je téměř přímo "nad hlavou", Oblast zabírá přibližně 360 km na 770 km (jako Nebraska, stát USA) a nejmenší viditelný detail je okolo 1,6 km.

Tmavé pásy

I když Europa neobsahuje skoro žádné impaktové krátery, podařilo se kamerám kosmické sondy Galileo jeden zachytit. Kráter, který je možné spatřit na následujícím levém snímku, má v průměru asi 30 km. Impakt vyhloubil ledovou kůru a vyvrhnul sutiny (viditelné jako bělavý materiál) napříč přiléhajícím terénem. Rovněž je vidět tmavý pás, nazvaný Belus Linea, táhnoucí se napříč záběrem (od východu na západ). Tento druh jevu, který vědci nazývají "trojný pás", je charakterizován jasným proužkem uprostřed, směrem dolů. Vnější okraj tohoto a dalších trojných pásů je rozptýlený a naznačuje, že se sem tmavý materiál dostal jako výsledek vhodné gejzírové aktivity, který vrhal plyn a skalnaté sutiny z nitra Europy. Obrazec ve tvaru "X" viditelný v levém dolním rohu znázorňuje zlomeniny ledové kůry vyplněné rozbředlým sněhem, které na místě zmrzly.

Tmavé pásy, křížem krážem Europou, znázorňují rozšíření trhliny vzniklé zlomením a vhodným výbuchem plynů a skalnatého materiálu z nitra měsíce. Snímek dole napravo byl složen ze čtyř mozaik pořízených kosmickou sondou Galileo. Je zřejmé, že v době prasknutí byl v ledové kůře přítomen měkký led nebo tekutá voda. Údaje nevylučují možnost, že tyto poměry existují na Europě dodnes. Mnoho z tmavých pásů je více jak 1 600 km dlouhých, přesahující délku rozsedliny San Andreas v Californii. Část z  těchto pásů je následek meteoritického impaktu včetně 30 km kráterů viditelných jako světlé jizvy (ve spodní třetině snímku). Navíc, tucty mělkých kráterů, které je možno vidět v některých oblastech podél pásma terminátoru (horní pravá temná oblast), jsou pravděpodobně impaktové krátery. Ostatní oblasti podél terminátora nemají krátery, což naznačuje relativně mladý povrch, který připomíná nedávné výbuchy ledového rozbředlého sněhu z nitra. Dolní čtvrtina mozaiky obsahuje velice zlámaný terén, kde byla ledová kůra rozbita do 30 km desek.

Kráter (zhruba uprostřed snímku) je umístněn přibližně 2 stupně severní šířky a 239 stupně západní délky. Pohled byl pořízen ze vzdálenosti 156 000 km dne 27. června 1996 během prvního oběhu kosmické sondy Galileo okolo Jupitera. Oblast zahrnuje plochu o rozměrech 860 km na 700 km, jako Oregon a Washington dohromady.

Snímek zahrnuje velkou část severní polokoule a v horní části obsahuje severní pól. Slunce osvětluje povrch z levé strany. Oblast je soustředěná 20 stupňů severní šířky a 220 stupňů západní délky a je přibližně rozsáhlá jako západní Spojené státy americké k řece Mississippi. Obrázek byl pořízen ze vzdálenosti 156 000 km dne 27. června 1996 kosmickou sondou Galileo.

Hřebeny

Tento záběr měsíce Europa ukazuje část povrchu, který byl velmi narušen lomy a hřebeny. Obrázek zahrnuje oblast širokou 238 km na 225 km, přibližně jako vzdálenosti mezi Los Angeles a San Diegem. Symetrické hřebeny ve tmavých pásmech naznačují, že kůra povrchu byla oddělena a vyplněna tmavším materiálem, analogické k rozšiřujícím se střediskům v pánvích oceánu na Zemi. Ačkoliv je možné nalézt na povrchu měsíce některé impaktové krátery, jejich celková nepřítomnost naznačuje mladistvý povrch. Nejmladší hřebeny, jako například dva, které křižují střed obrázku, mají centrální zlomy, vyrovnané boule a nepravidelné tmavé skvrny. Tyto a další rysy mohou naznačovat kryovulkanizmus nebo procesy vztahující se k erupcím ledu a plynů.

Tento obrázek, který byl vystředěn na 16 stupňů jižní šířky, 196 stupňů západní délky, byl pořízen ze vzdálenosti 40 973 km dne 6. listopadu 1996 pomocí palubní televizní kamery kosmické sondy Galileo během jejího třetího oběhu kolem Jupitera.

Europa ve formátu PDF

Následující soubor je ve formátu Adobe Portable Document Format (PDF) a pro jeho prohlížení je nutné mít nainstalovaný Adobe Acrobat Reader. Soubor obsahuje snímky povrchu měsíce a jména jednotlivých útvarů. Vytvořil USGS Flagstaff.

Mapa Europy ve formátu Adobe Portable Document Format (PDF)

Mapa Europy ve formátu Adobe Portable Document Format (PDF)