Měsíce planety Jupiter

Callisto

Charakteristika Snímky Animace Názvosloví Aktuální poloha měsíce

Callisto

Historie

Před čtyřmi stoletími natočil Galileo Galilei svůj domácí dalekohled směrem k obloze a objevil tři bodové zdroje světla, které nejprve označil jako hvězdy, které se zdržují v těsné blízkosti planety Jupiter. Tyto hvězdy se srovnaly do přímé linie s Jupiterem. Upoutávajíce jeho pozornost, Galileo pozoroval tyto hvězdy a zpozoroval, že se pohybují jinak, než předpokládal. O čtyři dny později se objevila další hvězda. Sledoval tedy tyto hvězdy po dobu několika málo týdnů a dospěl k závěru, že se nejedná o hvězdy, ale o planetární tělesa na oběžné dráze okolo Jupitera. Tyto čtyři hvězdy začali být známy jako Galileovy měsíce.

Základní popis

Callisto je druhý největší Jupiterův měsíc, třetí největší ve sluneční soustavě a je přibližně stejně velký jako Merkur. Obíhá na oběžné dráze, která se nachází až za hlavním radiačním pásem Jupitera. Callisto je ve sluneční soustavě nejhustěji pokryt krátery. Jeho kůra je velmi stará a pochází z doby před 4 miliardami let, tedy krátce po vzniku sluneční soustavy.

Na povrchu Callisto se nám nepodaří nalézt žádné objemné hory. To je pravděpodobně následkem ledové povahy jeho povrchu. Impaktové krátery a přidružené soustředné kruhy, to jsou jevy, které můžeme na povrchu Callisto najít. Větší krátery byly vyhlazeny tokem ledové kůry. Na Callisto můžeme nalézt dva obrovské soustředné kruhy, impaktové pánve. Největší z nich je Valhalla. Má světlou středovou oblast, která má v  průměru 600 km a její kruh dosahuje 3 000 km v průměru. Druhá impaktová pánev je Asgard. Měří v průměru přibližně 1 600 km.

Callisto má z Galileových měsíců nejmenší hustotu, 1 860 kg/m³. Z  posledních pozorování provedených kosmickou sondou Galileo se zdá, že se Callisto skládá z kůry, která je přibližně 200 km silná. Pod kůrou je možná více než 10 km silný slaný oceán. Pod oceánem je neobvyklý vnitřek, který není zcela jednotný a ani se dramaticky nemění. Před Galileem se vědci domnívali, že nitro Callista nebylo diferencované, ale data z Galilea naznačují, že nitro je složené ze zhuštěné skály a ledu. Meteority dělají v kůře Callista otvory a způsobují to, že se voda rozptýlí po povrchu, kde tvoří světlé paprsky a kroužky okolo kráterů. U Callisto není známa atmosféra.

Nitro

Callisto byl před letem kosmické sondy Galileo považován za neaktivní měsíc - téměř "špalek" ze skály a ledu. Nedávno získaná data z kosmické sondy Galileo prozradily překvapující výsledky a to, že by Callisto mohl mít slaný oceán, který leží pod jeho ledovou kůrou.

Nitro Callista

Callisto je ve sluneční soustavě nejhustěji pokryt krátery. Jeho otlučený povrch leží na svrchní ledové vrstvě (zobrazená jako bělavý pás), která je přibližně 200 km silná. Povrch je velice starý a vznikl v době před 4 miliardami let, v době, kdy se utvářela sluneční soustava. Čerstvá data z  Galileo naznačují, že pod kůrou leží oceán, který je označen pomocí modrého pásu. Hloubka oceánu pravděpodobně přesahuje 10 km.

"Nová data zajisté naznačují, že je cosi skryté pod povrchem Callisto a že to něco může velmi dobře být slaný oceán", řekla Dr. Margaret Kivelson, profesorka kosmické fyziky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Předpoklad oceánu přišel ze studování magnetického pole okolo Jupitera a jeho měsíců. Bylo zjištěno, že magnetické pole Callista se mění (proudí v  různých směrech v různé době) v reakci na pozadí magnetického pole vytvářeného Jupiterem.

Pod oceánem má Callisto pravděpodobně zvláštní vnitřek, které není zcela jednotný a ani se dramaticky nemění. Před Galileem se vědci domnívali, že nitro Callista nebylo diferencované, ale data z Galilea naznačují, že nitro je složené ze zhuštěné skály a ledu.

Povrch

Pánev Valhalla

Na povrchu tohoto měsíce nenajdeme žádné obrovské hory, ale pouze impaktové krátery a dva obrovské soustředné kruhy neboli impaktové pánve. Ta větší z  nich se jmenuje Valhalla. Má světlou středovou oblast, která má v  průměru 600 km a její kruh dosahuje 3 000 km v průměru. Druhá impaktová pánev je Asgard. Měří v průměru přibližně 1 600 km.

Utvoření Valhalla se stalo v ranné historii, nicméně se ukazuje, že je centrální oblast pravděpodobně mladší než okolní struktury Valhalla.

Tento detailní záběr Callista ukazuje hustě pokrytý povrch měsíce krátery a nápadnou kruhovou strukturu známou jako Valhalla. Byl získán Voyagerem 1 dne 6. března 1979.

Část centrální oblasti rozsáhlé impaktové struktury Valhalla na Callisto pořízená kosmickou sondou Galileo dne 4. listopadu 1996. Oblast je centrována na 16 stupňů severní šířky Callisto a 55 stupňů západní délky a měří okolo 11 km. Tento obrázek Callista má největší rozlišovací schopnost a ukazuje detaily velké 60 m.

Pánev Asgard

Menší impaktová pánev se nazývá Asgard. Měří napříč přibližně 1 700 km a skládá se z jasné centrální oblasti obklopené nespojitými kruhy. Kruhy jsou tektonického původu s příkopem v blízkosti centrální oblasti a údolími ve vnějších okrajích. Několik rozsáhlých meteoritů vrazilo do Callista po vytvoření Asgardu. Velmi mladý kráter Burr se světlými paprsky je umístěný v severní části Asgardu.

Tato mozaika čtyř snímků ukazuje starověkou impaktovou strukturu na Callisto, Asgard. Tento záběr je soustředěn na 30 stupňů severní šířky a 142 stupňů západní délky. Tato mozaika byla vytvořena tak, aby bylo dodrženo stejné měřítko mezi čtyřmi mozaikovými pohledy. Tento pohled byl zpracován Deutsche Forschungsanstalt fuer Luft-und Raumfahrt e.V., Berlin, Germany. Tento obrázek byl pořízen 4. listopadu 1996 ze vzdálenosti 111 891 km kosmickou sondou Galileo během svého třetího oběhu okolo Jupitera.

Řetězce impaktových kráterů

Na povrchu měsíce Callisto lze spatřit velice zajímavý úkaz, a to řetězce impaktových kráterů, je jich více než 12. Domníváme se, že tento řetězec kráterů na Callisto je výsledek impaktu roztrženého objektu, podobný úlomkům komety Shoemarker Levy 9, která vrazila do Jupiterovy atmosféry v  červenci 1994. Jeden z těchto řetězců je umístněn na severní polokouli měsíce Callisto na 35 stupni severní šířky a 46 stupni západní délky.

Tento pohled na řetězec kráterů na Callisto je dlouhý 620 km. Největší kráter má 40 km. Toto je nejdelší z 12 nebo více řetězců na Callisto. Řetězec se pravděpodobně utvořil po srážce s  kometou, která byla roztrhána slapovými silami během těsného průchodu okolo Jupitera, jako například kometa Shoemaker Levy 9.

Na tomto obrázku, který byl pořízen 4. listopadu 1996 kosmickou sondou Galileo, je možné vidět část řetězce impaktových kráterů. Snímek zahrnuje plochu přibližně 13 km. Nejmenší viditelný kráter je okolo 130 m. Tento obrázek byl pořízen ze vzdálenosti 1567 km. V globálním měřítku je Callisto hustě pokryt krátery, což naznačuje vysoký věk jeho povrchu. V měřítku tohoto pohledu by se očekávalo, že by byl také povrch hustě pokryt krátery, nicméně je zde překvapivě nedostatek malých kráterů, což naznačuje to, že jeden nebo více způsobů vymazalo tyto a další malorozměrové rysy. Například přesun ledových sutin může ukrýt malé krátery. Světlé svahy viditelné na tomto obrázku znázorňují místa, kde tento posuv byl a odkryl čerstvé ledové povrchy.

Callisto ve formátu PDF

Následující soubor je ve formátu Adobe Portable Document Format (PDF) a pro jeho prohlížení je nutné mít nainstalovaný Adobe Acrobat Reader. Soubor obsahuje snímky povrchu měsíce a jména jednotlivých útvarů. Vytvořil USGS Flagstaff.

Mapa Callisto ve formátu Adobe Portable Document Format (PDF)

Mapa Callisto ve formátu Adobe Portable Document Format (PDF)