Snímky měsíce Thebe

Tyto dva obrázky Jupiterova měsíce Thebe byly pořízeny systémem snímání na sondě Galileo v listopadu 1996 a červnu 1997. Sever je na obou snímcích přibližně nahoře. Thebe, jehož nejdelší rozměr je přibližně 116 km, je slapovými silami uzamčený tak, že stále stejné místo na měsíci směřuje k Jupiterovi, podobně jako náš Měsíc stále ukazuje jednu stranu k Zemi. Při tomto "uzamčení", jedna strana Thebe vždy směřuje ve směru, ve kterém se Thebe pohybuje po oběžné dráze okolo Jupitera. Ta se nazývá "čelní strana" měsíce a je ukázána na levém obrázku. Obrázek vpravo zvýrazňuje stranu Thebe, která je odvrácena od Jupitera. Všimněte si, že se zde objevují nejméně tři nebo čtyři velmi rozsáhlé impaktní krátery - velmi rozlehlé ve smyslu, že každý z těchto kráterů srovnatelně velký jako poloměr Thebe.

Tyto obrázky vnitřních Jupiterových měsíců Thebe, Amalthea a Metis (zleva doprava) byly pořízeny palubní kamerou kosmické sondy Galileo v únoru 2000. Jsou to obrázky s největším rozlišením těchto malých měsíců nepravidelných tvarů.

Obrázky rozdělují povrch na 2 km úseky pro Thebe, 2,4 km pro Amalthea a 3 km pro Metis. Koncem roku 1999 a začátkem roku 2000, kdy se blížil konec prodloužené dvouleté mise známé jako Galileo Europa Mission, kosmická sonda Galileo prolétla mnohem blíže k Jupiteru, než tomu bylo při první návštěvě této obrovské planety v roce 1995. Tento manévr dovolil kosmické sondě vykonat tři oblety okolo vulkanicky aktivního měsíce Io a také to umožnilo pořídit tyto nové obrázky měsíců Thebe, Amalthea a Metis ve vysoké kvalitě. Tyto měsíce leží velice blízko Jupitera, uvnitř oběžné dráhy měsíce Io.

Měsíce jsou zobrazeny ve správné relativní velikosti. Sluneční záření přichází z pravé strany. Díváme se na tu stranu každého měsíce, která je trvale přivrácená k Jupiteru a sever je u všech objektů přibližně nahoře. Nápadný impaktový kráter na Thebe má přibližně 40 km v průměru a dostal prozatímní jméno Zethus. Rozlehlá bílá oblast v blízkosti jižního pólu na Amalthea označuje světlejší místa povrchového materiálu, které je možné vidět kdekoli na těchto třech měsících. Tento neobvyklý materiál, který napadal do velkého kráteru Gaea, byl značně přeexponován, a proto jsou bílé oblasti na obrázku poněkud větší než skutečné jasné oblasti na Amalthea. Také "zoubkovitý" nebo "pilovitý" tvar terminátoru Amalthea (hranice mezi dnem a nocí, na levém okraji disku) naznačuje, že části měsíčního povrchu jsou velmi nerovné (kostrbaté) s množstvím malých kopečků a údolí.

Na obrázku jsou (zleva doprava): Thebe pořízený 4. ledna 2000 ze vzdálenosti 193 000 km; Amalthea pořízený 4. ledna 2000 ze vzdálenosti 238 000 km a Metis pořízený 4. ledna 2000 ze vzdálenosti 293 000 km.

Tato fotomontáž ukazuje nejlepší pohled na malé vnitřní měsíce Jupitera, která byla pořízena pomocí palubní kamery kosmické sondy Galileo. Obrázek byl pořízen během jedenáctého oběhu okolo obrovské planety v listopadu 1997. V té době Galileo dokončovalo svoji první dvouletou misi na oběžné dráze kolem Jupitera, nazývanou "hlavní mise" a vstupovalo do dvouletého prodloužení mise, nazývané Galileo Europa Mission.

Horní dva obrázky ukazují měsíc Thebe. Během doby, při které byly tyto dva obrázky pořízeny, se Thebe pootočila zhruba o 50°, takže je na obou záběrech vidět stejný nápadný impaktový kráter, kterému bylo dáno prozatímní jméno Zethus. Je blízko bodu, který je neustále odvrácen od Jupitera.

Další dva obrázky, které byly pořízeny s přímým slunečním zářením za pozorovatelem, ukazují měsíc Amalthea. Uspořádání, které zvýrazňuje charakter skutečně jasného nebo tmavého povrchového materiálu. Třetí obrázek zhora je pohled na čelní stranu Amalthea. Tento obrázek vypadá "zašuměný", protože byl pořízen během pozorování Jupiterova měsíce Io (Amalthea a Io snímala stejná kamera a obrázek byl exponován pro Io, který má světlejší povrch než tmavá Amalthea). Čtvrtý obrázek shora zdůrazňuje výrazné "skvrny" relativně světlé materiálu, který byl nalezen blízko místa, které je neustále odvráceno od Jupitera. Spodní obrázek je pohled na malinký měsíc Metis.

Na všech těchto obrázcích je sever přibližně nahoře a měsíce jsou zobrazeny ve své skutečné relativní velikosti. Na obrázku jsou (od shora dolů): Thebe pořízený 7. listopadu 1997 ze vzdálenosti 504 000 km, Thebe 7. listopadu 1997 ze vzdálenosti 548 000 km, Amalthea dne 6. listopadu 1997 ze vzdálenosti 650 000 km, Amalthea dne 7. listopadu 1997 ze vzdálenosti 475 000 km a Metis pořízený 7. listopadu 1997 ze vzdálenosti 637 000 km.

Tento obrázek pořízený sondou Galileo systémem pevné fáze snímkování mezi listopadem 1996 a červnem 1997 poskytuje vůbec první "rodinný portrét" čtyř malých měsíců nepravidelných tvarů, které obíhají okolo Jupitera v oblasti mezi prstencem planety a většími Galileovými měsíci. Měsíce jsou zobrazeny v jejich skutečných relativních velikostech se severním pólem přibližně směřovaným nahoru. Zleva doprava, seřazené vzestupně podle vzdálenosti od Jupitera, se jedná o Metis (největší rozměr napříč je asi 60 km), Adrastea (20 km), Amalthea (247 km) a Thebe (116 km). V době pořizování obrázků Amalthea, největší z těchto čtyř malinkatých měsíců, kosmickou sondou Voyager 2 v roce 1979 s rozlišením, které nyní vidíte na obrázku, byly měsíce Metis, Adrastea a Thebe díky novým pozorování Galileo známy jako body světla.

Tento obrázek Thebe (FDS 1622.56) byl pořízen kosmickou sondou Voyager 1 dne 27. února 1979. Thebe je malá tmavá tečka nad šipkou.