Plynné planety > Jupiter > Snímky měsíce Callisto

Snímky měsíce Callisto

Snímky Voyager
Callisto
Snímky

Tento záběr ukazuje povrch Callista, který je hustě pokrytý krátery. Byl pořízen kosmickou sondou Voyager 2 dne 7. července 1979. Obrovská impaktová pánev se soustřednými kruhy je umístěná blízko vrcholu a mírně vlevo od středu.

Autor snímku: Calvin J. Hamilton
Kosmická sonda: Voyager 2

Pohled na Callisto s velkou rozlišovací schopností
Snímky

Tento pohled na Callisto s vysokým rozlišením ukazuje jeho povrch hustě pokrytý krátery. Impaktová pánev Valhalla je umístěna vlevo dole na obrázku.

Autor snímku: Calvin J. Hamilton
Kosmická sonda: Voyager 2

Měsíc Callisto a jeho oceán
Snímky

Měsíc Callisto nemá silné magnetické pole. Přesto dokáže měnit ve své blízkosti magnetické pole Jupitera. Jedno z možných vysvětlení, proč se tak děje je, že má Callisto podpovrchové oceány elektricky vodivé slané vody. Tato hypotéza byla nedávno podpořena novou analýzou, jak Callisto tvoří a disipuje teplo. O Callistu se předpokládá, že vytváří teplo radioaktivním rozpadem vnitřních hornin, procesem, který udržuje zemský plášť roztavený. Callisto možná nedokáže toto teplo rozptýlit dost efektivně a má na svém povrchu tlusté vrstvy ledu a horniny. Možná je tohoto tepla dost na udržení podpovrchové vody od jejího zamrznutí. Touto hypotézou se Callisto připojuje k dvěma dalším jupiterovým měsícům Europa a Ganymed, kandidátům na podpovrchové oceány. Oceány na Callistu se mohou ovšem ukázat příliš nehostinné pro pozemský život.

Autor snímku: NASA
Kosmická sonda: Voyager 1

Snímky Voyager, Galileo
Pohled na Callisto z Voyageru a Galileo
Snímky

Tato mozaika byla sestavena ze snímků získaných ze tří kosmických sond: Voyager 1 (levá strana), Galileo (uprostřed) a Voyager 2 (pravá strana). Data z Voyageru byla získána v roce 1979, ale nepokryla celý povrch a zanechala "díru" na 290 stupni zeměpisné délky na přivrácené polokouli Callista. Galileo Solid-State Imaging systém fotografoval tuto oblast při svém druhém oběhu okolo Jupitera dne 9. září 1996. Rozlišení dat Galilea je 4,3 km/pixel, to znamená, že nejmenší viditelný detail je přibližně 12 km. Sever je v horní části obrázku.

Zajímavé na těchto nových Galileo údajích je, že obsahují tmavé klidné oblasti v severních šířkách (horní třetina), které vypadají zakryté starším terénem. Toto může být tmavý materiál vyvržený z malých impaktových kráterů. Rovněž je viditelný čerstvý kráter s ostrými okraji široký 90 km nazvaný Igaluk (vlevé třetině uprostřed) a světlé území v jižní polární oblasti (spodek obrázku), což může být impaktová jizva.

Autor snímku: NASA
Kosmické sondy: Galileo, Voyager 1, Voyager 2

Snímky Galileo
Oblasti Callista Asgard zobrazená pomocí NIMS
Snímky

Tento pohled na vícekruhovou strukturu Asgardu na Callisto byl pořízen pomocí Infračerveného mapujícího Spektrometru (NIMS - Near Infrared Mapping Spectrometer) 90 minut před největším přiblížení. Pohled v nepravých barvách ukazuje rozdíly v povrchovém složení, bílé znamená více ledu, modré méně ledu. Rozsáhlá světle bílá oblast je palimpsestní útvar (bývalý kráter, který byl vícekrát vyhlazen nebo zaplněn) nebo střed Asgardu. Menší jasná oblast je Tornasuk, kráter s průměrem asi 70 km.

Infračervené spektrum naznačuje, že Tornasuk obsahuje větší množství zmrzlé vody v porovnání s okolními oblastmi. To může být následkem impaktového vyhloubení, které odhalí více ledového povrchu a způsobí, že je tmavší materiál relativně tenkou vrstvou pokrývky. Tato pokrývka může být zbytek po impaktu nebo nános daného materiálu, ze kterého se odpařil led.

Autor snímku: NASA
Kosmická sonda: Galileo

Měsíc Callisto v úplňku
Snímky

Povrch měsíce Callisto ukazuje svůj věk. Pravděpodobně vznikl ve stejné době jako Io, přesto mohl být rozdíl mezi povrchem obou měsíců Jupitera mohl větší. Povrch Io je mladý a nevykazuje téměř žádné impaktní krátery, protože je jeho povrch trvale pokrýván lávou, která tryská z mnoha mladých sopek. Povrch Callisto je starý, vykazuje nejvyšší hustotu impaktních kráterů ve Sluneční soustavě a nehostí žádné sopky a dokonce ani velké hory. Povrch Callista je jedním velkým ledovým polem, který je protkané prasklinami a krátery ze srážek s meziplanetárními troskami po miliard let. Snímek byl pořízen v květnu 2001 a je doposud nejúplnějším globálním barevným snímkem pořízeným sondou Galileo, jenž obíhá kolem Jupitera.

Autor snímku: NASA květen 2001
Kosmická sonda: Galileo

Strmé kopce na měsíci Callisto
Snímky

Jupiterův měsíc Callisto má neobvykle strmé kopce. Tato záhada vyšla najevo poté, co automatická sonda Galileo, jenž je od roku 1995 na oběžné dráze kolem Jupitera, prolétla v květnu kolem tohoto tmavého měsíce. Snímky, které pořídila, měly dosud nejvyšší rozlišení získané u jupiterova měsíce. Lze na nich rozlišit objekty o rozměru pouhé 3 metry. Podivné krajiny na horním snímku mají oblasti bohaté na ostré násypy, které jsou vysoké asi 100 metrů. Pravděpodobná hypotéza jejich vzniku praví, že jsou tyto kopce z materiálu vyvrženého před miliardami let ničivým impaktem. Oblast na spodním vloženém snímku zjevně prošla obdobím poměrně velké ledové eroze, kde tmavá hornina vyplnila některé oblasti mezi kopci. NASA souhlasila s tím, aby sonda Galileo nadále pokračovala v průletech kolem jupiterových měsíců, a to až do roku 2003, kdy svou pouť zakončí ponořením do Jupiterovy atmosféry.

Autor snímku: NASA
Kosmická sonda: Galileo

Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 3182krát.

* * *    Zrcadleno ze stránek astronomia.zcu.cz/planety/jupiter/946-snimky-mesice-callisto    * * *
Vytištěno ze stránky projektu Planety (planety.astro.cz/jupiter/946-snimky-mesice-callisto)
Nahrávám...