Fotografie a animace Měsíce

Snímek porovnává největší měsíce sluneční soustavy s velikostí planety Země.

Velikost transneptunických těles není v porovnání s naším Měsícem nijak oslnivá. I bývalá planeta Pluto je mnohem menší než náš Měsíc.

Datum: 7.10.1959

Kosmická loď Luna 3 se jako první vrátila se snímky z odvrácené strany Měsíce. První obrázek byl pořízen 7. října v 3:30 UT ze vzdálenosti 63 500 km. Poslední obrázek byl pořízen o 40 minut později ze vzdálenosti asi 66 700 km. Celkem bylo nasnímáno 29 fotografií, které pokrývají 70 % odvrácené strany Měsíce. Fotografie byly velmi zrnité a měly nízké rozlišení, přesto ale byly rozpoznány mnohé rysy odvrácené strany Měsíce.

Toto je druhý obrázek pořízený širokoúhlým objektivem z kosmické lodi Luna 3, který odhalil, že odvrácená strana Měsíce je velmi rozdílná. Nejnápadnějším rozdílem je absence měsíčních moří na odvrácené straně (tmavé oblasti).Tři čtvrtiny disku zprava tvoří odvrácená strana Měsíce. Temná skvrna vpravo nahoře je moře Moscoviense, tmavá oblast dole vlevo je Smythovo moře. Malý tmavý kruh vpravo dole s bílou tečkou v centru je kráter s centrálním vrcholkem Ciolkovskij. Měsíc má 3 475 km v průměru a sever je na tomto obrazu nahoře.

Datum: 6.2.1966 Surveyor

První misí sondy Surveyor 1 bylo úspěšné přistání na Měsíci a prověření návrhu přistávací techniky. Kromě toho také doručení přes 11 000 obrázků a informace týkající se mocnosti měsíční kůry, odrazivosti a teplotě.

Sonda Surveyor 1 byla vypuštěna 30.5.1966 a na Měsíci přistála 2. června 1966.

Datum: 11.20.1969

Charles Conrad Junior, velitel lodi Apollo 12, si prohlíží sondu Surveyor III. Vpravo na pozadí je lunární modul (LM). Tento snímek byl pořízen astronautem Alanem L. Beanem, pilotem lunárního modulu. Modul přistál v oblasti Oceánu bouří jen asi 183 m od sondy Surveyor III. Televizní kamera a několik dalších součástí sondy Surveyor III byly přivezeny zpět na Zem za účelem další vědecké analýzy. Surveyor III přistála úspěšně na Měsíci 19. dubna 1967.

Datum: 18.07.2003

Ron Wayman z Tampy zachytil tento obrázek vycházejícího Marsu za Měsícem pomocí 8 palcového teleskopu a digitální kamery. Mars byl po krátkou dobu zakryt Měsícem.

Kráter Copernicus je 93 km široký, nachází se v blízkosti Mare Imbrium (Moře dešťů), vlevo na severní straně Měsíce (10° N, 20° W.). Na přiloženém obrázku vidíme dno kráteru, val, hranu a pásmo sopečné vyvřeliny. Pásma sopečných vyvřelin jsou navrstvena v celém okolním terénu a zařazují ho do stejnojmenné věkové skupiny: Koperníkova systému, stanovený jako nejmladší nahromadění skal na Měsíci (Shoemaker a Hackman, 1962, The Moon: Londýn, Academic Press, p.289-300).

AS11-40-5878 (20. červenec 1969)

Otisk astronautovy boty na měsíčním povrchu, vyfotografovaný 70 mm kamerou během činnosti astronautů Apollo 11 mimo přistávací modul na Měsíci. Zatímco astronautové Neil A. Armstrong, velitel, a Edwin E. Aldrin, Jr., pilot lunárního modulu, sestoupili v  lunárním modulu (LM) "Eagle", aby na Měsíci prozkoumali oblast Moře klidu, astronaut Michael Collins, pilot velitelského modulu, zůstal s velitelským a servisním modulem (CSM) "Columbia" na oběžné dráze Měsíce.

S69-31740 (květen 1969)

Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) jmenoval tyto tři astronauty primární posádkou Apolla 11. Zleva: Neil A. Armstrong, velitel; Michael Collins, pilot velitelského modulu a Edwin E. Aldrin Jr., pilot lunárního modulu.

AS11-44-6549 (červenec 1969)

Pohled z vesmírné lodi Apollo 11 ukazuje vycházející Zemi nad měsíčním obzorem. Oblast Měsíce na obrázku vlevo je Smythovo moře. Souřadnice středu území jsou 86° východní délky a 3° severní šířky. Zatímco astronautové Neil A. Armstrong, velitel, a Edwin E. Aldrin, Jr., pilot lunárního modulu, sestoupili v  lunárním modulu (LM) "Eagle", aby na Měsíci prozkoumali oblast Moře klidu , astronaut Michael Collins, pilot velitelského modulu, zůstal s velitelským a servisním modulem (CSM) "Columbia" na oběžné dráze Měsíce.

AS11-40-5868 (20. Červenec 1969)

Astronaut Edwin E. Aldrin, Junior, pilot lunárního modulu, právě vystoupil z lunárního modulu, sestupuje po žebříku a připravuje se na chůzi po Měsíci. Tato fotografie byla pořízena astronautem Neil A. Armstrong pomocí 70 mm lunarní kamery během činnosti kosmonautů Apolla 11 mimo lunární modul.

AS11-40-5875 (20. Červenec 1969)

Astronaut Edwin E. Aldrin, Junior, pilot lunárního modulu první přistávací mise na Měsíci, při fotografování pózuje vedle vlajky Spojených států. Lunární modul (LM) se nachází vlevo, zároveň jsou na povrchu Měsíce zřetelně viditelné stopy astronautů. Fotografii pořídil Neil A. Armstrong pomocí 70 mm kamery.

S69-21783 (24. červenec 1969)

Přistávací modul rakety Saturn 5, se kterým se úspěšně vrátila posádka lodi Apolla 11 ze své mise. Je zajímavé, jak velká část rakety Saturn 5 se navrátila zpět na Zem, když její původní výška přesahovala 100 metrů a byla vyšší než plzeňská kostelní věž.

Apollo 11 velitelský modul (CM) je vyfotografovaný jak je vyzdvihován na palubu U.S .S. Hornet. Přistání na moři se uskutečnilo v 11:49 ráno (CDT), 24. července 1969, asi 812 námořních mílí od jihozápadní Havaje, jen 12 námořních mílí od U.S .S. záchranné lodi Hornet.

Raketa Saturn byla vícestupňová raketa, použitá v programu Apollo a Skylab. Byla to největší raketa, kterou kdy Spojené státy vypustily. Na vývoji konstrukce se podílel tým amerických specialistů pod vedením Wernhera von Brauna, který se průběhu druhé světové války podílel na německém raketovém programu V2. Raketa měla úctihodné parametry. Celková délka rakety je 111 metrů a je jen o několik metrů vyšší než plzeňská kostelní věž. Průměr rakety je 10 metrů a vzletová hmotnost 2 900 000 kg.

Mozaika 1 500 obrázků oblasti jižního pólu Měsíce vytvořených sondou Clementine. Tyto obrázky byly pořízeny kamerou pro ultrafialové a viditelné zaření přes červený filtr. Jižní pól se nachází ve středu fotografie, která se rozprostírá až k 70° jižní šířky na jejím okraji. Zobrazuje asi 1 250 km napříč celou fotografií. Této oblasti dominuje velká proláklina nedaleko jižního pólu, vytvářející zastíněné oblasti. Schrödingerův kráter mající v průměru 320 km se nachází na okraji obrázku (ve 4:30).

Mozaika Schrödingerova impaktního kráteru blízko jižního pólu Měsíce vytvořená sondou Clementine. Pánev tohoto kráteru má 312 km v průměru. Všimněte si hladkého dna a rozsáhlého vnitřního kruhu. Tmavá oblast kolem malého kráteru vlevo od středu kráteru byla pravděpodobně způsobena relativně nedávnými sopečnými vyvřelinami. Jižní pól se nachází nad levým horním rohem obrázku.

Tři snímky měsíčního kráteru Tycho s centrální vrcholkem, 43° J, 11° Z. Tyto obrázky ze sondy Clementine byly vytvořené kamerou pro ultrafialové a viditelné záření za použití různých filtrů. Snímky z kamery pro ultrafialové a viditelné záření byly použity pro vytvoření snímku vpravo za použítí červeného, zeleného a modrého filtru. Prostřední obrázek je barevná kompozice utvořená složením různých filtrů, červený 750 nm/415 nm, zelený 750 nm/1000 nm, modrý 415 nm/750 nm. Obrázek nalevo ukazuje 750 nm/1000 nm. Různé kombinace filtrů jsou použity pro různé typy materiálu na povrchu. Tycho kráter má 102 km v průměru a severu je nahoře.

Tato mozaika byla získaná zobrazovacím zařízením AMIE na palubě evropské kosmické lodi SMART-1. Nejnápadnějším útvarem na tomto snímku je 76 kilometrový kráter Oresme pocházející z doby mezi 3 920 a 3 850 miliony let. Aitken je obrovský impaktní kráter nacházející se také na odvrácené straně Měsíce v oblasti severozápadní části jižního pólu Měsíce.

Tato působivá sekvence snímků monitorující dopad evropské sondy SMART-1 byla zachycena 3,6 metrovým teleskop (CFHT), nacházejícím se na Mauna Kea na Havaji, snímek z 3. září 2006. Teleskop CFHT monitoroval oblast plánovaného dopadu sondy SMART-1 v době mezi 07:00 – 08:44 CEST (05:00 06:44 UT). Záblesk při dopadu trval jen asi 1 milisekundu, což mohlo být způsobeno tepelnou emisí při samotném dopadu nebo uvolněním těkavých látek z kosmické lodi, jako třeba malé množství hydrazinu, který se používá v raketových motorech.

Mozaika se skládá ze sady obrazků získaných zobrazovacím zařízením AMIE na palubě SMART-1, 19. srpna 2006, asi 2 týdny před dopadem sondy SMART-1 na měsíční povrch.

Proužek je asi 1 800 kilometrů dlouhý, táhne se od 69° západní délky a 11° severní šířky vlevo nahoře, dole od 41° západní délky až k 56° jižní šířky vpravo dole na obrázku. Oblast obrázku zobrazuje oblast, kde je plánovaný dopad sondy SMART-1 na měsíční povrch.

Oblast dopadu leží asi ve druhé třetině dole na obrázku, přímo nad malou mezerou v této mozaice, právě jihovýchodně od malého kráteru Palmieri A směrem ke kráteru Doppelmayer W.

Obrázky byly pořízeny během dvou po sobě následujících obězích (2 820 & 2 821) v nadmořské výšce mezi 900 kilometry (spodní část mozaiky) a 3 000 km (vrchní část obrázku), což vytvořilo dva přiléhající pásy. Sekvence byly zachyceny při průletu sondy SMART-1 nad jižním pólem Měsíce.

Projekce mozaiky jsou v cylindrických souřadnicích, sever je nahoře. 19. srpna, kdy byly snímky pořízeny, kosmická loď neletěla přímo nad místem a kamera pozorovala měsíční povrch pod úhlem, což způsobilo zakřivení mozaiky.

Mozaika snímků, pořízená zobrazovací technikou AMIE na palubě sondy SMART-1 Evropské kosmikcé agentury ESA, ukazuje místo dopadu sondy SMART-1 na Měsíci, s novým údajem času jak bylo vypočteno po posledním oběžném korekčním manévru 1. září 2006. Oblast obrázku, uprostřed v jižních šířkách na přivrácené straně Měsíce, patří k Moři dokonalosti. Aby mohly být pořízeny tyto snímky, sonda SMART-1 musela být vychýlena o 20 stupňů. Díky tomuto vychýlení získala sonda velké pokrytí a obrazovou mozaiku z několika pohledů. Dopad sondy byl nyní očekávaný na 3. září 2006 v 07:42 CEST (05:42 UT), v 46,2 stupni západních délce a 34,2 stupni jižní šířce.

Série snímků ze sondy SMART – 1, která byla pořízena 19. srpna 2006 z relativně velké vzdálenosti 1 200 kilometrů nad povrchem Měsíce. Tato série zobrazuje oblast měsíčního povrchu ve střední části jižních šířek na přivrácené straně Měsíce.

Obrázek znázorňuje předpokládané místo dopadu kosmické sondy SMART-1 na povrch Měsíce, jež bylo očekáváno 3. září 2006 v 07:41 CEST (05:41 UT) s nepřesností plus minus 7 hodin, kvůli neznalosti měsíční topografie. Očekávané souřadnice pro dopad byly 36,44° na jižní šířky a 46.25° západní délky. Očekávané místo dopadu bylo v oblasti zvané Jezero vyniknutí (znamenitosti). Tato oblast je velmi zajímavá, sopečná planina obklopená vysočinami charakterizovaná povrchovou různorodostí.

Obrázek v nepravých barvách byl vytvořen sérií 53 obrazů pořízených třemi spektrálními filtry zobrazovacího systému Galileo, když 7.12. 1992 kosmická loď míjela severní část Měsíce. Strana Měsíce viditelná ze Země je na tomto obrázku vlevo. Barevné mozaika ukazuje povrchové změny severní polokoule Měsíce. Jasné růžové oblasti jsou vysočiny. Příkladem může být ta, která obklopuje Mare Crisium (Moře nepokojů), v  dolní části obrázku. Modré a oranžové odstíny signalizují proudy sopečné lávy. Vlevo od Mare Crisium (Moře nepokojů) se nachází tmavomodré Mare Tranquillitatis (Moře klidu), které je bohatší na prvek titan než zelená a oranžová moře nacházející se nad ním. Slabé na minerály bohaté půdy spojované s relativně nedávnými dopady impaktů jsou tvořeny světle modrými barvami. Primární misí projektu Galileo byl výzkum planety Jupiter v letech 1995–97 (pro NASA).

Měsíční mozaika tvořena 1 500 snímky sondy Clementine zobrazuje oblast severní pólu Měsíce. Polární oblasti Měsíce se těší zvláštnímu vědeckému zájmu hlavně díky možnému výskytu ledu v oblastech stálého stínu. Terén severního pólu Měsíc není tak členitý jako oblast jižního pólu.