Souřadnice na Měsíci

Na povrchu Země můžeme přesně určit polohu jakéhokoliv bodu udáním zeměpisné šířky a délky. Podobně je tomu také na Měsíci, jenom zde souřadnicový systém pracuje se selénografickou šířku a délkou. Souhrnně mluvíme o selénografických souřadnicích.

Pro jakýkoliv souřadnicový systém potřebujeme nějakou základní rovinu, od které bychom mohli hodnoty odečítat. Na Zemi jednou takovou přímkou je rovník, který slouží k odčítání změpisné šířky. Zeměpisná délka je počítána od nultého poledníku, poledníku procházející Greenwichskou observatoří v Anglii. Na Měsíci jsme si stanovili dvě navzájem kolmé základní roviny. Přitom vycházíme, stejně jako je tomu na Zemi, ze dvou předem daných bodů, obou pólů. Neboť i Měsíc má rotační osu, kolem které se otočí asi za 27 dní, a jejíž průsečíky s povrchem Měsíce vytvářejí severní a jižní měsíční pól. Rovina, vůči níž je rotační osa kolmá a která Měsíc protíná uprostřed mezi oběma póly, se nazývá ekvatoriální (rovníková) rovina. Rovnoběžné roviny k měsíčnímu rovníku, kružnice stejné selénografické šířky, vytvářejí jednotlivé stupně selénografické šířky. Oběma póly procházejí všechny kružnice určující selénografickou šířku a jsou kolmé na rovníkovou rovinu.

Rovník a hlavní poledník na Měsíci. Měsíční rovník je stejně jako na Zemi čára procházející na povrchu Měsíce přesně mezi oběma póly. Nultý poledník spojuje severní a jižní pól. Je to čára procházející kotoučem Měsíce přesně uprostřed, měřeno v okamžiku nulových librací.

Zdroj: http://www.planetenkunde.de

Obrázek výše názorně ukazuje souřadnicovou síť Měsíce. Díváteli se na Měsíc pouhým okem, sever hledejte nahoře směrem k Mare Imbrium (Moře dešťů), jih naopak dole u kráteru Tycho. Takto vždy určíte jižní a severní stranu Měsíce. Západ a východ na Měsíci se určuje pomocí dvou rozdílných možností. Dříve byla běžná astronomická orientace, dnes se používá astronautické. Aby se předešlo nedorozumění, Mezinárodní astronomická unie (IAU) v roce 1961 rozhodla pro astronautickou východozápadní orientaci. Podle tohoto rozhodnutí je na Měsíci východ na té straně, na které pro pozorovatele na Měsíci Slunce vychází, západ naopak tam, kde Slunce zapadá. Při pohledu na Měsíc ze severní polokoule a pouhým okem je tedy východ vpravo, ve směru Mare Crisium (Moře nepokojů) a západ ve směru Mare Imbrium (Moře dešťů) a Oceanus Procellarum (Oceán bouří). S dorůstajícím Měsícem postupuje osvětlená část měsíčního povrchu pozvolna zprava doleva, tedy od východu na západ.

Ne všechny dnešní mapy se řídí tímto ustanovením. V dřívějších dobách bylo smysluplné považovat Měsíc za běžný astronomický objekt pozorovaný z velké dálky. Proto se určování východu či západu vztahovalo ke světovým stranám na Zemi. Bylli Měsíc na jihu, pak jeho levý okraj byl z pohledu ze Země východní a pravá hrana Měsíce byla západní. Tento pohled na Měsíc byl samozřejmě uplatňován i na tehdejších mapách Měsíce, proto se od dnešních map liší.

Poledníkové a rovníkové kružnice.

Zdroj: http://www.planetenkunde.de

Za hlavní poledníkovou linii byla zvolena ta, která z pohledu ze Země protíná přesně v polovině měsíční kotouč a zároveň spojuje oba póly. Problémem u tohoto systému jsou librace, které způsobují lehké kmitání prakticky do všech směrů (librace v šířce a v délce). Ke stanovení hlavního poledníku byl zvolen právě takový časový okamžik, kdy librace měly nulovou hodnotu.

Selénografická délka.

Zdroj: http://www.planetenkunde.de

Selénografická délka se označuje řeckým písmenem λ a je to oblouk měřený na rovníku mezi hlavním poledníkem a poledníkem daného místa. Přitom hodnoty směrem na východ jsou kladné, směrem na západ záporné, nabývají hodnot od 0° do 180°. Délku 180° má poledník procházející středem odvrácené strany Měsíce. Místo znamének minus a plus se často používají zkratky E (východ) a W(západ). Např. údaj 30W udává 30 stupňů západní selénografické délky (λ = 30°).

Selénografická šířka se značí řeckým písmenem β a označuje vzdálenost daného místa v úhlových stupních od měsíčního rovníku. Směrem na sever jsou hodnoty kladné, na jih záporné, a sice od 0° do 90°. Namísto znamének se opět používají počáteční písmena označující póly Měsíce, tedy N (sever) a S (jih).

Selénografická šířka.

Zdroj: http://www.planetenkunde.de

Hustá síť míst, které jsou již souřadnicemi přesně určeny, tvoří bázi pro další mapování povrchu. K tomu se používají krátery pravidelných tvarů, jejichž střed je snadno určitelný. Z této základní sítě se odvozují souřadnice dalších detailů, které je třeba na měsíční mapě určit.

* zpracováno podle www.astrolink.de.