• Země
• Původ jména
• Charakteristika
• Vznik a vývoj
• Země a sluneční soustava
• Země a Slunce
• Pohyby Země
• Střídání ročních období
• Časová pásma
• Zatmění Slunce
• Atmosféra
• Magnetosféra
• Hydrosféra
• Globální tektonika
• Seismologie
• Stavba nitra Země
• Meteoroidy a meteority
• Impaktní krátery
• Meteority
• Sopky
• Snímky Země z vesmíru
• Měsíc
• Charakteristika
• Vznik
• Vnitřní stavba
• Povrch
• Fáze
• Zatmění Měsíce
• Slapové jevy
• Librace Měsíce
• Souřadnice na Měsíci
• Snímky
• Odkazy

Dnes víme, že vesmír vznikl před 13,7 miliardami let a sluneční soustava před 4,6 miliardami let. Stáří Země je určeno pomocí radiometrického rozpadu vybraných radioaktivních prvků. Jak a kdy vznikla naše planeta, to bylo základním problémem nejenom astronomie, ale snad všechny kultury napříč dějinami hledaly odpověď na otázku existence Země. Pozorování dění kolem sebe patřilo od pradávna k základní lidské činnosti, která uspokojovala přirozenou lidskou zvídavost. Do vynálezu dalekohledu se lidé museli spoléhat pouze na neozbrojené oko, ale i tak byly jejich astronomické výpočty neuvěřitelně přesné. Významným bodem v pátrání po vzniku Země byl rok 1609, kdy Galileo Galilei namířil svůj dalekohled na Měsíc a na jeho povrchu uviděl krátery. V té době však ještě nedokázal odpovědět na otázku, jak vznikly. Odpověď nám daly až sondy Voyager a další, které takovéto krátery objevily nejen na všech terestrických planetách, ale i na některých měsících planet sluneční soustavy. Bylo zjištěno, že většina kráterů nemá sopečný původ, ale jsou způsobeny srážkami planet a měsíců s jinými tělesy.

Dnes, tedy o 4,6 miliard let později, už nám toho na Zemi moc nezbylo, co by nám mohlo pomoci pochopit, jak se zrodila Země. Je však zřejmé, že srážky s jinými tělesy byly určující po celou dobu vzniku Země. Přitom samozřejmě objem prapůvodní Země rostl, jak se srážela s dalšími a čím dál hmotnějšími planetesimálami. Celý její povrch byl pokryt krátery od dopadů těchto těles. Jak planeta rostla, tak se zvětšovala i její gravitace a přitahovala další, a také hmotnější tělesa. Tím se zvětšovala nejen intenzita nárazů, ale i množství tepla, které při nich vznikalo. Další a další nárazy tavily zemský povrch, který byl nakonec tvořen doruda rozžhaveným magmatem, které pokrývalo celou planetu. Naše Země se dočasně proměnila ve žhavou kouli s oceány plnými magmatu. I nadále se se Zemí srážely další planetesimály a po dopadu se okamžitě roztavily.

Dopad tělesa Zdroj: http://www.astronomy.com/

Teploty na mladé zemi dosahovaly takových hodnot, že se jednotlivé prvky začaly od sebe oddělovat. Zdroj: http://www.decadevolcano.net/photos/etna_photos.htm

Látky, ze kterých byla Země a dopadající tělesa tvořena, se začaly oddělovat. Těžší prvky, jako např. železo a jiné kovy, klesaly ke středu, zatímco lehčí zůstávaly na povrchu. Některé planetesimály obsahovaly i nemalé množství vody, která se převážně odpařila již při dopadu. Na rozdíl od kovů, které klesaly směrem ke středu, vodní pára spolu s jinými plyny a oxidem uhličitým stoupaly vzhůru a vytvořila se hustá mračna. Kolem Země vznikla prvotní atmosféra. Počet dopadajících planetek na zemský povrch se postupně zmenšoval a oceán magmatu pomaličku chladnul. Jak chladnul povrch Země, začala klesat i teplota atmosféry. Když poklesla asi na 300 °C, přišel první déšť a na horký zemský povrch začala dopadat voda. Voda se okamžitě po dopadu vypařila, ve vyšších výškách opět kondenzovala a vytvářela další mraky. Cyklus se neustále opakoval, až se na Zemi vytvořily oceány.

Vznik prvotní atmosféry

Zdroj: http://maritime2.haifa.ac.il/eng/default.asp

Podobný proces probíhal pravděpodobně i na ostatních terestrických planetách. Nedošlo zde ale ke vzniku oceánů, protože intenzivnější sluneční záření, slabší gravitace planety, vyšší teplota, či kombinace uvedených vlivů způsobily disociaci molekul vody a únik atomů vodíku do meziplanetárního prostoru.