Snímky měsíce Phobos

Tento obrázek byl pořízen kosmickou sondou Viking orbiter v roce 1977. Na obrázku je možné vidět brázděný charakter povrchu pravděpodobně způsobený dopadem tělesa na místo, kde se dnes nachází kráter Stickney.

Tento obrázek ukazuje dva různé pohledy na Phobos v morfograficky přizpůsobeném zobrazení. Horní snímek ukazuje stranu, která míří ve směru pohybu měsíce po oběžné dráze a spodní stranu opačnou.

Jedna z překvapivých zajímavostí na Phobosu je obrovský kráter Stickney. Protože rozměry Phobosu jsou 28x20 km, musel být měsíc skoro roztříštěn silou, která dokázala vytvořit takto obrovský kráter. Rýha, která se táhne napříč povrchem od Stickney, se zdá být bodem zlomu způsobená impaktem. Blízko kráteru má rýha rozměr okolo 700 metrů a hloubku 90 metrů. Ovšem většina rýh má šířku v rozmezí 100 až 200m a hloubku v  intervalu 10 až 20 metry.

Tento obrázek ukazuje poněkud jiný pohled na kráter Stickney. Je vidět vnitřek kráteru.

Tato mozaika Phobosu s vysokým rozlišením byla vytvořena ze tří obrázku pořízených pomocí orbitální sondy Viking. Na tomto obrázku je nápadný obrovský kráter Stickney. Rýhy, za jejichž vznik může náraz, při kterém vznikl tento kráter, se táhnou pryč od tohoto kráteru.

Tento obrázek ukazuje šest různých orientací měsíce Phobos. Tyto obrázky byly vytvořeno na základě modelu Petera C. Thomase a kombinací USGS mapy s  fotomozaikou Phobosu.

Malé měsíce Marsu mohou být zachycenými asteroidy z hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem nebo možná i z větších vzdáleností sluneční soustavy. Na tomto snímku z orbiteru Viking 1 z roku 1978 je vidět největší měsíc Marsu, Phobos. Jeho povrch je hustě pokrytý krátery. Phobos má průměr asi 27 km a přes Marsovu oblohu se přežene velice rychle. Vychází nad západním horizontem a zapadá na východě, oběh dokončí za méně jak 8 hodin. Osud Phobosu je ale zpečetěn, protože obíhá tak blízko Marsu (asi 5 760 km nad povrchem ve srovnání s 384 000 km pro náš Měsíc), že gravitační slapové síly jej stahují níže. Za zhruba 100 miliónů let pravděpodobně dopadne na povrch nebo se rozpadne napětím způsobeným neúprosnými slapovými silami. Trosky by potom mohli vytvořit prstenec kolem Marsu.