Kamenné planety > Země > Globální tektonika Země

Globální tektonika Země

Globální tektonika je teorie z počátku 60.let, která vysvětluje mnohé zemské procesy, jako je zemětřesení či sopečná činnost a v neposlední řadě unášivý pohyb kontinentů.

Mezi zakladatele teorie o kontinentálním driftu patří německý meteorolog a geofyzik Alfred Wegener, který již v druhém desetiletí minulého století vyslovil hypotézu o pohybu kontinentů. Alfred Wegener si jako první všiml, že některé kontinentální desky mají podobné kontury. Usoudil tedy, že na počátku existoval jeden superkontinent – Pangea, který se později v důsledku pohybu desek rozlámal. Důkazem této revoluční teorie jsou nejen obrysy kontinentů, ale také podobné geologické struktury a fosílie na africkém a americkém kontinentu nebo mezi Austrálií a Indií.

Alfred Wegener
Alfred Wegener
Zdroj: http://alfred-wegener.navajo.cz/

Pohyb desek v minulosti

Původní subkontinent Pangea se nejméně stamiliony let rozpadal na kontinenty, jak je známe a vnímáme dnes.

Podle této teorie se tedy původní subkontinent rozpadl a dnes tvoří zemský povrch sedm hlavních litosférických desek. Těchto sedm hlavních desek zaujímá asi 94 % zemského povrchu. Zbývajících 6 % zemského povrchu tvoří více menších desek (asi 12).

zeme
Změny rozmístění kontinentů.
Zdroj: http://skywalker.cochise.edu

Jednotlivé desky jsou tvořeny křehkou zemskou kůrou a svrchní částí zemského pláště a pod nimi se nachází astenosféra. Desky jsou v neustálém pohybu a posunou se každý rok až o 5-15 cm. Tomuto unášivému pohybu se říká drift.

Velké desky Malé desky (nejznámější)
Pacifická Nazca
Africká Kokosová
Eurasijská Filipínská
Australská Arabská
Severoamerická Juan de Fuca
Antarktická Karolínská
Jihoamerická Bismarckova
Scotia
Deska Šalamounových ostrovů
Karibská
Ochotská
Shetlandská
Fidžijská
Zdroj:„Earth“ Londýn 2003: Země. Euromedia Group k. s., Praha 2004.

Největší z litosférických desek je Tichomořská, která je oceánská. Velikostně ji následuje Africká, Euroasijská, Australská, Severoamerická, Antarktická a Jihoamerická. Tyto desky tvoří kontinenty, proto jsou z větší části kontinentální. Ale hranice mezi jednotlivými deskami se nachází povětšinou v oceánech, v blízkosti kontinentů, a jsou tvořeny oceánskými hřbety nebo naopak příkopy.

Podsouvání oceánské desky pod kontinentální
Podsouvání oceánské desky pod kontinentální.
Zdroj: http://skywalker.cochise.edu

Tato rozhraní dělíme na konvergentní, divergentní a transformní. Konvergentní rozhraní jsou taková místa oceánské kůry, kde dochází ke vzniku nové kůry. Tedy v místech zasouvání litosféry do astenosféry nebo v místech oddalování desek, kde z nitra Země vyvěrá magma a vytváří nové mořské dno. Konvergentní rozhraní je místo, kde zaniká oceánská kůra podsouváním pod kontinentální kůru. V místech transformního rozhraní dochází k horizontálnímu posunu desek.

Oceánské hřebeny
Oceánské hřebeny.
Zdroj: http://www.uwsp.edu

K nejnápadnějším důsledkům a důkazům pohybu desek patří sopečná činnost, vrásnění, zlomové linie, ale také rozšiřování Atlantského oceánu, v jehož důsledku dochází k odsunování Severní a Jižní Ameriky na západ. Dalším důsledkem je pohyb desek mezi Indií a Asií, což vede k vyzdvihování Himalájí. Himaláje, stejně jako jiné horské masivy, jsou důsledkem činnosti zemské deskové tektoniky. Himaláje patří k mladším, ale také nejvyšším pohořím na Zemi. Tento monumentální horský masiv vznikl během posledních 50 milionů let vzájemnou srážkou kontinentální Indické desky s jihovýchodní Asií. Mocnost indické kůry prudce vzrostla (měřeno v geologickém měřítku) a dodnes dochází k narůstání výšky Himalájí asi o 4 mm za rok.

Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 20250krát.

* * *    Zrcadleno ze stránek astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1946-globalni-tektonika-zeme    * * *
Vytištěno ze stránky projektu Planety (planety.astro.cz/zeme/1946-globalni-tektonika-zeme)
Nahrávám...