• Uran
• Původ jména
• Atmosféra
• Nitro
• Prstence
• Trajektorie
• Rotace
• Charakteristika
• Snímky
• Animace
• Měsíce
• Miranda
• Ariel
• Umbriel
• Titania
• Oberon
• Odkazy

V roce 1977 bylo objeveno devět prstenců Uranu při zákrytu hvězdy SAO 158 687 touto planetou. Leží v rovině Uranova rovníku, takže změny jejich tvaru jsou ještě zajímavější než u Saturnu. Za 84 let se dvakrát promítají do jedné přímky postavené takřka kolmo k ekliptice a dvakrát se v projekci rozšíří téměř na kruhové. Během setkání Voyageru 2 s touto planetou byly tyto prstence vyfotografovány a změřeny a byly objeveny čtyři nové prstence. Prstence jsou velmi tmavé, jako u Jupiteru, ale stejně jako u Saturnu se skládají z poměrně velkých částeček, které mají až 10 metrů v průměru. Obsahují ale také samozřejmě velmi jemný prach. Je známo 13 prstenců, všechny velmi tenké. V pořadí rostoucí vzdálenosti od planety se nacházejí prstence 1986U2R/ζ, 6, 5, 4, α, β, η, γ, δ, λ, ε, ν a μ. Jejich poloměry se pohybují od 38 000 km u prstence 1986U2R/ζ až k 98 000 km u prstence μ. Prstence jsou extrémně tmavé a odrazivost částic, ze kterých se skládají, nepřesahuje 2 %. Pravděpodobně jsou tvořeny vodním ledem obohaceným neznámou tmavou organickou látkou.

Hubblův vesmírný teleskop ukazuje pohled na Uran obklopený čtyřmi hlavními prstenci a na deset z jeho známých měsíců. 

Prstence Uranu

Prstence Uranu jsou relativně mladé, jejich stáří nepřesahuje více než 600 milionů let. Prstence vznikly pravděpodobně kolizemi menších měsíců, které kdysi obíhaly kolem planety. Po srážce se měsíce rozpadly na mnoho menších částic, které do dneška přežily jako úzké a opticky husté prstence.

Kresba pohledu na Uran z jeho měsíce Mirandy. Slunce je jen jasnější hvězda a tak by vám na cestu svítil hlavně samotný Uran se svými tenkými prstenci.

Uranovy prstence byly objeveny první po prstencích Saturnu. Byl to objev značného významu, protože nyní víme, že prstence jsou společný rys planet, ne zvláštností osamoceného Saturnu. Uranovy prstence jsou hodně odlišné od těch na Jupiteru nebo Saturnu. Prstenec epsilon je složen většinou z ledových balvanů o průměru asi kolem jednoho metru.

Prstence Uranu

V prstencích je také pravděpodobně nepřeberné množství dalších úzkých nebo neúplných prstenců či prstencových oblouků, jež mají na šíři jen něco kolem 50 metrů. Individuální části prstenců mají totiž jen velmi malou odrazivost, takzvané albedo, a tak jen velmi málo září. Přinejmenším jeden prstenec, epsilon, byl nalezen jako šedý. Měsíce Cordelia a Ophelia fungují pro prstenec epsilon jako pastýřské satelity (tady zajišťují tedy jeho soudržnost svým gravitačním působením, navádějí částečky v blízkosti zpět do prstence).

Voyager 2 objevil 10 nových malých měsíců kromě 5 velkých, o kterých se už vědělo. Je pravděpodobné, že je dalších několik ještě menších satelitů bude uvnitř prstenců.

Tento Hubblův kompozitní obraz ukazuje dva velmi slabé vnější kroužky odhalených v roce 2003. Velmi světlé pruhy na vnějším kroužku systému jsou měsíce

Uran je někdy právě stěží viditelný samotným okem za velmi jasné noci a je docela snadné ho pozorovat dalekohledem nebo triedrem (jestliže víte, kde ho přesně hledat ). Malý hvězdářský dalekohled ho už bude ukazovat jako malý disk. Tady je několik internetových adres, které vám ukážou současnou pozici Uranu (a samozřejmě i dalších planet) na obloze.

Kroužky Uranu ve "falešných barvách"

Tento falešný-barevný pohled na prstence Uranu byl pořízen kombinací snímků pořízených Voyageru 2 21 ledna 1986, ze vzdálenosti 4.170.000 km.

* Vzdálenost je měřena od středu planety do začátku prstence

** Plus rozšíření 5 000 km do planety