Charón
Skoro padesát let po objevu Pluta, James Christy nalezl jeho měsíc Charón (v roce 1978). Zdá se, že složení jeho povrchu je odlišné od Pluta. S větší pravděpodobností je jeho povrch pokryt spíše vodním ledem než zmrzlým metanem. Pluto a Charón se vyznačují oboustrannou vázanou rotací (Obě tělesa mají stejnou periodu rotace shodnou s periodou oběhu. Obě tělesa jsou tak k sobě natočena stále stejnou polovinou [polokoulí]).
Jméno Charón nesl v řecké mytologii převozník mrtvých přes řeku Styx do podzemní říše Pluta.
Název | absolutní | |
---|---|---|
Střední vzdálenost od Pluta | 19 640 km | |
Siderická oběžná doba | 6,38725 dní | |
Siderická rotační doba | 6,38725 dní | |
Rovníkový průměr | 1 199 km | |
Hmotnost | 1,77 . 1021 kg | |
Hustota | 1 830 kg.m-3 | |
Objem | 7,15 . 109 km3 | |
Průměrná oběžná rychlost | 0,23 km.s-1 | |
Sklon oběžné dráhy k ekliptice | 98,80° | |
Perioda rotace | 6 dní 9 hodin 17 minut 36 sekund | |
Oběžná doba | 6 dní 9 hodin 17 minut 36 sekund | |
Sklon rotační osy (k ekliptice) | 98,80° | |
Rovníkový poloměr | 606 km | |
Úniková rychlost | 0,610 km.s-1 | |
Geometrické vizuální albedo | 0,5 | |
Vizuální magnituda V (1,0) | 16,8 | |
Povrchová teplota (průměr) | 53 K |
Jedna z nejnovějších studií ukazuje, že Plutův měsíc Charón mohl vzniknout při podobné srážce, díky které vznikl i náš Měsíc.
Výsledky simulace Robin M. Canupové ze Southwest Research Institute v Boulderu byly uveřejněny v časopise Science. Podle modelu se planeta Pluto srazila s tělesem o průměru mezi 1 600 a 2 000 kilometry rychlostí kolem 1 km/s. Těleso mohlo pocházet z Kuiperova pásu. Ke kolizi mohlo dojít v pozdějších fázích formování planet, v době asi před 4,5 až 4,4 miliardami let. Tomu odpovídá i poměrně nízká relativní rychlost srážky (v té době se planety pohybovaly nižšími rychlostmi – dnes by taková kolize proběhla při vyšší vzájemné rychlosti a spíše by skončila rozpadem těles). Na základě studia současné dráhy Pluta a jeho rotace spočetla Canupová, že planeta kdysi rotovala mnohem rychleji než dnes. Jedna otočka kolem vlastní osy jí trvala 2 až 4 hodiny. Podobně jako v případě naší Země by pak srážka s velkým tělesem vyústila ve zpomalení rotace planety.
Jiná teorie vzniku systému Pluto-Charón předpokládá, že měsíc je zatoulaným objektem z Kuiperova pásu, který byl zachycen gravitací planety.