Snímky trpasličí planety Pluto

Snímek pořízen Hubblovým vesmírným teleskopem (HST). Ukazuje unikátní snímek Pluta a jeho měsíce Charóna. Díky své velké vzdálenosti od Slunce je na povrchu Pluta velmi nízká teplota. Ta se pohybuje pod -240°C. Slunce bychom pozorovali z povrchu Pluta pouze jako jasnou hvězdu.

Toto je zatím nejostřejší snímek trpasličí planety Pluto a jejího měsíce Charóna, jak je zachytil Hubblův dalekohled (HST). Obrázek byl pořízen 21. února 1994, když byla trpasličí planeta vzdálena od Země 4,4 miliardy kilometrů. Opravená optika HST ukazuje obě tělesa jako oddělené objekty. To umožnilo astronomům s přesností na 1 % určit průměr obou těles. Ten je u Pluta 1 150 km a u Charóna 593 km. Obrázek z HST také ukázal, že povrch Charóna má jinou barvu než Plutův. To naznačuje, že obě tělesa mají různé složení povrchu. Světlejší povrch Pluta napovídá, že se skládá z materiálů lépe odrážejících světlo. Detailní analýza snímku odhalila, že se zde nachází světlejší oblast, která je rovnoběžná s rovníkem. K tomu, aby bylo možné z tohoto pozorování vyvodit konkrétní závěry, však budou nutná další pozorování, aby toto zjištění podpořila nebo vyvrátila. Snímek byl pořízen v době, kdy vzdálenost mezi Charónem a Plutem dosahovala svého maxima. Vzdálenost mezi Plutem a Charónem je 19 640 kilometrů.

Nikdy nespatřený povrch Pluta se podařilo získat zpracováním několika snímků z Hubblova teleskopu. Snímky, které byly pořízeny v modrém světle, ukázaly, že jeho povrch je snad nejrozmanitější v celé naší sluneční soustavě (samozřejmě kromě Země). Na snímcích Pluta lze nalézt mnoho ostrých a hladkých přechodů mezi světlejšími a tmavšími oblastmi, ale jako u starších snímků Marsu to může být dáno optickým rozlišením Hubblova teleskopu, které může způsobovat rozostření malých objektů na velkých. Dva malé snímky nahoře ukazují skutečné snímky z HST. Každý pixel obrázku představuje rozlohu téměř 100 kilometrů čtverečních. V tomto rozlišení rozeznává HST přibližně 12 hlavních oblastí, kde je povrch buď světlý nebo tmavý. Velký obrázek je sestaven z počítačem zpracovaných obrázků, ke kterým dodal data Hubblův teleskop. Opačná polokoule Pluta je vidět z dalších dvou obrázků.

Toto je první mapa povrchu trpasličí planety Pluto, vytvořená pomocí snímků jejího povrchu. Mapa, která zabírá 85 % povrchu trpasličí planety, potvrzuje, že Pluto má tmavý pás, táhnoucí se podél rovníku a světlé polární oblasti. Nesouvislá světlá místa mohou být kotliny a "nové" impaktní krátery. Nicméně většina povrchových rysů se mění spolu s jeho orbitálními a sezónními cykly a jejich působením na dusíkatou a metanovou atmosféru. Technikou vyhlazení hrubých pixelů na čtyřech základních snímcích se podařilo odkrýt oblasti s tmavším nebo světlejším povrchem. Černý pruh vespod obrázku v oblasti jižního pólu Pluta je oblast, kterou nemohla pozemní observatoř nasnímkovat.

Toto je první mapa povrchu Charóna, měsíce Pluta. Mapa je sestavena ze snímků povrchu a obsahuje celý povrch tohoto měsíce.

Srovnání snímků Pluta a Charóna pořízených ze Země (vlevo) a z Hubblova vesmírného dalekohledu (vpravo).

Obrázky z teleskopu umístěného na Kanárských ostrovech v La Palma představují asi to nejlepší, čeho lze pomocí pozemských observatoří dosáhnout.

Tento obrázek je výtvorem Pata Rawlingse. Představuje družici mise Pluto Express, která měla být vypuštěna v roce 2001, a měla prolétnout ve vzdálenosti 15 000 km od Pluta a Charóna. To se mělo stát mezi roky 2006-2008, ale finanční škrty v NASA tento projekt pohřbily.

Pluto je převážně hnědý. Snímek ukazuje stranu přivrácenou k měsíci Charónu. Tento snímek v pravých barvách byl pořízen ze Země v době, kdy měsíc Charón byl mimo osu pozorování. Tmavé oblasti uprostřed snímku naznačují přítomnost dosud neobjasněných geologických příčin.

Snímek z Hublova teleskopu, je upomínkou na to, jak byly objeveny dva nové měsíce Pluta.

Nově objevené měsíce dostaly své názvy. Nyní se nazývají Nix a Hydra.

Přehledný pohled na Pluta a jeho okolí s měsíci Charon, Nix a Hydra a zakreslením jejich oběžnách drah.