• Saturn
• Původ jména
• Historie
• Prstence
• Nitro
• Atmosféra
• Magnetické pole
• Snímky
• Charakteristika
• Měsíce
• Mimas
• Enceladus
• Tethys
• Dione
• Rhea
• Titan
• Iapetus
• Odkazy

V rovině rovníku Saturnu je soustava prstenců, které mají dohromady průměr 280 000 km, ale jsou tenké jen několik stovek metrů. Skládají se z částic o velikosti od centimetrů po desítky metrů a jsou převážně z ledu (některé mohou být ledem pokryty); obsahují stopy křemíkových a uhlíkových minerálů. Jejich stáří se dnes odhaduje na pouhé stovky miliónů let, takže je můžeme považovat za velmi mladé.

Rozlišujeme čtyři hlavní a tři slabší skupiny prstenců, poblíž skupin prstenců oddělené mezerami, nazvanými "dělení".

Až do věku kosmických sond byly známy tři hlavní prstence A, B, C a dva slabé, ze Země jen občas viditelné D a E. Známá byla též Cassiniho mezera.

Prstence Saturnu

Sonda Pioneer 11 objevila prstenec F a v druhé polovině 80. let minulého století se sonda Voyager 1 postarala o záznam prstence G. Snímky z Voyagerů však zachytily mnohem rozmanitější strukturu. Prstence totiž připomínají velkou gramofonovou desku. Hlavní prstence se skládají z tisíců dalších. Cassiniho dělení mezi prstenci A a B není mezerou v pravém smyslu. Je to jen řidší oblast s přesto četnými tenkými prstýnky.

Prstenec A tvoří částice o průměru asi 10 m. Vnější průměr je přiližně 280 000 km. Ve vzdálenosti 240 000 km je zřetelné Cassiniho dělení.

Tmavé pruhy v prstenci B

Jean Dominique Cassini (1625-1712)

Oproti prstenci A prstenec B vedle tisíců tenkých prstýnků obsahuje skvrny, které mají protáhlý tvar ve směru poloměru. Ty se však rychle proměňují. Částice uvnitř těchto skvrn se pohybují stejnou úhlovou rychlostí, takže jejich pohyb se nejspíše řídí magnetickým polem planety, které rotuje stejnou rychlostí. Šířka prstenece činí zhruba 30 000 km. Dle pozorování sond Voyager se též prstenec B jeví jako nejtmavší s největší tloušťkou a nejmenší propustností slunečních paprsků.

Prstenec C je řidší než A a B. Obsahuje velmi husté prstýnky, některé eliptického tvaru. Rozměr částic zde je okolo 2 m. Prstenec C je velmi slabý, nazývaný též krepový či závojový a nejvíce propouští, ale i rozptyluje světlo.

Zajímavý je prstenec F. Podle snímků sondy Voyager 1 jsou to tři vzájemně se proplétající prstýnky, Voyager 2 však udává prstýnků pět.

Prstenec F

Mezery v prstencích jsou způsobeny gravitací vzdálených měsíců i do prstenců vnořených družic. Například částice v Cassiniho dělení se pohybuje s poloviční dobou oběhu než měsíc Mimas. Jiné mezery a poruchy jsou výsledkem šíření hustotních vln v prstencích. V průběhu času se může stát, že prstence díky akumulaci prachu a interakci se saturnovými měsíci ztmavnou a poklesnou blíže k atmosféže Saturnu.

Saturn v nepravých barvách - Slunce ozařuje prstence zespodu

Na snímku můžeme vidět dva měsíce Saturnu Prometheus a Pandora, které vymezují vnější prstenec F. Mezera vznikla, jak již bylo zmíněno, "vysbíráváním" částeček prachu a ledu z prstenců těmito měsíci, a proto se podobným měsíců také říká pastýřské.

Dynamika prstenců stále není uspokojivě objasněna. Jsou známé mnohé hypotézy, které by se mohly při udržování Saturnových prstenců uplatňovat, ale dosud nevíme, v jakém měřítku se skutečně projevují. Ovšem problematika prstenců už není jen záležitostí Saturnu, ale všech obřích planet.

Saturn v nepravých barvách - Slunce ozařuje prstence zespodu

Protože prstence Saturnu sledujeme převážně z odraženého světla slunce je zajímavé prohlédnout si prstence ozářené sluncem zespodu. Díky tomu můžeme vidět, že se prstence skládají z oddělených kousků hornin a ledu a tak umožňují průchod světlu.

Rovina prstenců

Naklánění prstenců - graf

Naklánění prstenců - graf - důležité pozice

Při pohledu ze Země můžeme vidět, jak se prstence naklání vzhledem k ose Země - Saturn. Průběh tohoto naklánění je znázorněn v grafu napravo a vlevo jsou vyznačeny polohy Země a Saturnu při průchodu Země rovinou prstenců.

Prstence
Jméno	Vzdálenost* [km]	Šířka [km]	Oběžná doba (hod.)
D	66 970 - 74 490	7 500	4,9
C	74 490 - 91 980	17 500	5,6
Columbo Gap	77 800	100
Maxwell Gap	87 500	270
Bond Gap	88 690 - 88 720	30
Dawes Gap	90 200 - 90 220	20
B	91 980 - 117 580	25 500	7,9
Cassini Division	117 500 - 122 050	4 700	11,7
Huygens gap	117 680	285 - 440
Herschel Gap	118 183 - 118 285	102
Russell Gap	118 597 - 118 630	33
Jeffreys Gap	118 931 - 118 969	38
Kuiper Gap	119 403 - 119 406	3
Leplace Gap	119 848 - 120 086	238
Bessel Gap	120 305 - 120 318
Barnard Gap	120 305 - 120 318
A	122 050 - 136 770	14 600	11,9
Encke Gap	133 570	325	13,8
Keeler Gap	136 530	35
Roche Division	136 770 - 139 380	2 600
F	140 224	30 - 500	14,9
G	166 000 - 174 000	8 000	19,9
E	180 000 - 480 000	300 000	31,3

Pozn.:* Vzdálenost je měřena od středu planety k začátku prstence

Gap lze přeložit jako mezera (Encke gap - Enckeho mezera)