• Merkur
• Původ jména
• Atmosféra
• Povrch
• Nitro
• Magnetické pole
• Trajektorie a rotace
• Sondy
• Snímky
• Animace
• Charakteristika
• Odkazy

Merkur má velmi tenkou atmosféru, složenou z atomů vyražených z jeho povrchu slunečním větrem. Protože je povrch Merkura velmi horký, tyto atomy rychle unikají do vesmíru. Takže v protikladu se Zemí nebo s Venuší, jejichž atmosféry jsou stabilní, Merkurova atmosféra je proměnlivá a musí být neustále doplňována. Tlak atmosféry na povrchu je přibližně 10-10 Pa, tedy v pozemských měřítkách ultravysoké vakuum, daleko vyšší tlak má i vakuum v běžné žárovce. Atmosféra je složená především vodíkem, héliem, kyslíkem, sodíkem, vápníkem, draslíkem a vodní párou. Atmosféra není dlouhodobě stabilní, atomy v ní obsažené jsou neustále obnovovány z několika různých zdrojů. Atomy vodíku a helia pocházejí s velkou pravděpodobností ze Slunce. Tyto atomy se do atmosféry dostávají dočasně skrze výrony slunečního větru, které jsou zachycené v magnetosféře planety. Jako další zdroj by mohl být radioaktivní rozpad některých prvků v kůře Merkuru, čímž by docházelo k emisi helia, sodíku a draslíku do atmosféry.

V červenci 2008 objevila během svého průletu sonda MESSENGER, že se v horních vrstvách atmosféry vyskytuje i vodní pára. Sonda současně zjistila, že se za planetou táhne dlouhý chvost tvořený převážně vodíkem, sodíkem a vápníkem. Určitý druh symetrie v rozložení vodíku a sodíku ve chvostě napovídá, že atmosféra planety je neustále v interakci se slunečním větrem, která jej ovlivňuje.

Na rozdíl od pozemské atmosféry či jiných hustých atmosfér, se atmosféra Merkuru nečlení na jednotlivé vrstvy, ale povrch Merkuru je současně hranicí exosféry. Atomy se v atmosféře pohybují po balistických drahách a častější jsou jejich srážky s povrchem než mezi sebou. Exosféra Merkuru je velmi různorodá a nesymetrická, a to jak v rozložení částic, prvků tak i v mocnosti.