Sluneční soustava > Slovníček pojmů

Slovníček pojmů

Absolutní výška

Měsíční těleso má nepravidelný tvar, který nahrazujeme tzv. referenční koulí o poloměru 1738 km. Svislá vzdálenost určitého bodu na povrchu Měsíce od povrchu referenční koule je absolutní výška tohoto bodu.

Albedo

Míra schopnosti povrchu rozptylovat světlo. Vyjadřuje poměr mezi dopadajícím a rozptýleným záření. Objekt s albedem 1 odráží 100 % záření, objekt s albedem 0 neodráží žádné záření. Příklady povrchů dobře: křída – 0,85, mraky – 0,70; povrchů špatně odrážejících světlo: žula – 0,31, Měsíc – 0,12, láva – 0,04.

Anomalistický měsíc

Doba mezi dvěma po sobě následujícími průchody Měsíce perigeem. Trvá 27 dní 13 hodin 18 minut a 33,1 sekund. Protože se perigeum posouvá ve směru měsíčního pohybu, opíše Měsíc za dobu anomalistického měsíce úhel o něco větší než 360°. Proto je anomalistický měsíc delší než siderický měsíc.

Apogeum

Bod na eliptické dráze Měsíce nebo umělé družice, v němž je Měsíc nebo družice od Země nejdále

Astronomické souřadnice (na obloze, na planetách)

Dvojice sférických souřadnic (úhlů) udávajících polohu bodu. Udávají se v úhlové míře (°, ´, ˝) nebo v časové můře úhlu (h, m, v). Jde vždy o obdobu známých zeměpisných souřadnic šířky a délky. Liší se zavedením základní roviny (například rovníku), základního směru (základního poledníku) a pojmenováním. Na Měsíci jsou to selénografické souřadnice: selénografická délka ? a selénografická šířka β.

Bazalt (čedič)

Vyvřelá hornina, vykrystalizovaná z taveniny (lávy). Obvykle je velmi tmavá, šedočerná nebo tmavě šedá. Různé druhy bazaltů jsou hojně zastoupeny na Měsíci a na planetách zemského typu (Merkur, Venuše, Mars) či na měsíci Io.

Colongitudo

Selénografická délka ranního terminátoru, počítaná od základního poledníku směrem k západu od 0° do 360°. Podle congituda poznáme, nad kterými místy povrchu Měsíce vychází nebo zapadá Slunce.

Deklinace

Rovníková souřadnice, obdoba zeměpisné šířky. Je to úhlová vzdálenost nebeského tělesa od světového rovníku. Na rovníku je 0°, severní světový pól má deklinaci 90°, jižní světový pól má deklinaci –90°.

Ekliptika

Zdánlivá dráha Slunce mezi hvězdami na nebeské sféře. Slunce projde celou ekliptikou za 1 rok.
Dráha Země kolem Slunce.

Eroze (povrchu Měsíce, planety)

Rozrušování povrchu přírodními činiteli (vodou, větrem apod.) Na tělesech bez atmosféry se projevuje erozní působení impaktů meteorických těles a mikrometeoritů.

Excentricita (výstřednost)

Jeden z elementů dráhy kosmického tělesa. Číselná excentricita u eliptické dráhy je poměr vzdáleností ohniska od středu elipsy k velké poloose elipsy. Pro kružnici je excentricita 0, pro elipsu má hodnotu mezi 0 a 1, pro parabolu je excentricita rovná 1 a hyperbola má excentricitu větší než 1.

Fáze

Slunce osvětluje vždy jen jednu polokouli tělesa, které samo nesvítí. Ze Země zpravidla vidíme jen část osvětlené polokoule. Vzhled osvětlené části tělesa (Měsíce, planety) se nazývá fáze. Hlavní fáze Měsíce jsou nov, první čtvrť, úplněk a poslední čtvrť

Fázový úhel

Úhel mezi spojnicemi Měsíce (planety) se Zemí a se Sluncem. Určuje, jak velkou část osvětlené polokoule Měsíce (planety) uvidí pozorovatel ze Země.

Jarní bod

Průsečík ekliptiky se světovým rovníkem, jímž prochází Slunce při jarní rovnodennosti. Slouží jako počátek soustavy rovníkových souřadnic (rektascenze a deklinace).

Kaldera

Velký vulkanický kráter, vzniklý poklesem povrchu do podzemní dutiny, vytvořené po rychlé erupci velkého množství magmatu.

Kartografické zobrazení

Matematická nebo geometrická metoda znázornění povrchu kulového tělesa (nebo elipsoidu) do roviny mapy. Při mapování Měsíce se často používá ortografické projekce, znázorňující Měsíc tak, jak se jeví ze Země, nebo tzv. zobrazení konformní, zachovávající bez zkreslení tvary (obrysy) povrchových útvarů. Konformní je např. stereografická projekce nebo Mercartovo zobrazení

Kráter

Kruhovitá prohlubeň, obvykle se zdviženým okrajem (valem). Velmi hojný útvar na kosmických tělesech s pevným povrchem, zejména na měsících planet.

  • Impaktní kráter (též meteorický) vzniká dopadem (impaktem) meteorického tělesa, případně i dopadem vyvržených hmot (sekundární kráter)
  • Vulkanický kráter vzniká sopečnou činností, tj. jako projev vnitřní aktivity kosmického tělesa.

Librace (Měsíce) v šířce a v délce

Kývavé pohyby měsíčního tělesa vzhledem k Zemi během oběžného pohybu Měsíce. Díky libracím můžeme postupně pozorovat ze Země více než 50 % povrchu Měsíce.

Librační oblasti

Části měsíčního povrchu, které v důsledku librací střídavě přecházejí z přivrácené (pozorovatelné) strany Měsíce na odvrácenou (nepozorovatelnou) polokouli. Přibližně středem librační oblasti procházejí poledníky 90E a 90W.

Lunace

Doba, během níž Měsíc vystřídá všechny fáze od jednoho novu k následujícímu. Lunace odpovídá synodickému měsíci. Jednotlivé lunace se od roku 1923 číslují pořadovými čísly. Např. novem dne 8. září 1991 začíná lunace č. 850.

Magma

Roztavená hornina pod povrchem planety, Je-li vyvržena vulkanickou činností na povrch, nazývá se láva.

Mascon

Odvozeno od "mass concentration". Přebytky hmot v měsíčních pánvích, projevující se místními anomáliemi tíhového pole Měsíce. Pánve, jež vznikly impakty velkých těles před více než 4 miliardami let, byly zaplněny mocnými vrstvami lávových příkrovů, jež vytvořily mascon.

Oběžná doba siderická

U Měsíce je to siderický měsíc, tj. doba, která uplyne mezi dvěma po sobě následujícími návraty Měsíce k téže hvězdě.

Oběžná doba synodická

U Měsíce je to synodický měsíc, tj. doba, která uplyne mezi dvěma po sobě následujícími novy.

Ohnisko

Bod, do něhož soustřeďuje optický systém paprsky rovnoběžné s osou systému. Ohniskem prochází ohnisková rovina, která je kolmá na optickou osu systému.

Opacita

Podíl dopadajícího a látkou prošlého zářivého toku charakterizující průhlednost tělesa. Má hodnotu 1 pro dokonale průhlednou látku a nekonečnou hodnotu pro dokonale neprůhlednou látku.

Perigeum

Bod na dráze Měsíce (nebo planeta či jiné těleso), v němž je Měsíc (družice Země) nejblíže k Zemi (případně planeta ke Slunci či jiné těleso k jinému objektu).

Regolit

Nesoudržná povrchová vrstva, směs rozdrcených hornin, vytvořená dlouhotrvajícími dopady meteorických těles. Regolit na Měsíci má hloubku 10 - 100 metrů. Regolit tvoří povrch i jiných těles bez atmosféry.

Rektascenze

Rovníková souřadnice, která spolu s deklinací jednoznačně udává polohu bodu na nebeské sféře. Rektascenze je obdobou zeměpisné délky. Měří se jako oblouk na nebeském rovníku mezi jarním bodem a deklinační kružnicí procházející daným bodem. Udává se většinou v časové míře úhlu od 0 hod do 24 hod.

Relativní výška

Převýšení určitého bodu, např. vrcholu hory, nad okolním terénem (úpatím hory).

Siderický měsíc

Doba, za níž se Měsíc vrátí na obloze k téže hvězdě, tj. 27 dní 7 hodin 43 minut a 11,5 sekundy.

Siderický měsíc (nebeský)

Hlavní kružnice probíhající na nebeské sféře nad rovníkem zemským. Dělí nebeskou sféru na severní a jižní polokouli. Světový rovník má deklinaci 0°.

Synodický měsíc

Doba, během níž Měsíc vystřídá všechny své fáze (od novu k novu). Trvá 29 dní 12 hodin 44 minut a 2,8 s. Nazývá se též lunace.

Selénodézie

Vědní obor zkoumající celkový tvar a rozměry měsíčního tělesa a jeho gravitační pole. Metodami selénodézie se určují přesné trojrozměrné souřadnice bodů měsíčního povrchu, jejich absolutní výšky, místní směry tíže apod.

Selénografie

Vědní obor řešící praktické úkoly mapování Měsíce, popisu a zobrazování jeho povrchu, vývoje soustavy názvů útvarů (měsíční nomenklatura) apod.

Slapy, slapové síly

Důsledkem vzájemného gravitačního působení dvou navzájem blízkých kosmických těles jsou i jejich deformace (změny tvaru) a v krajním případě i jejich rozpad. Příkladem slapových sil je příliv a odliv na Zemi, působené Měsícem a Sluncem.

Stáří Měsíce

Doba, která uplynula od předchozího novu.

Teplotní stupnice

V astronomii se teplota udává nejčastěji v Kelvinech (K), v občanském životě ve stupních Celsia (° C) nebo Fahrenheita (° F). Nejnižší možná teplota je 0 K = -273,15° C

H2O °C °F K
Bod mrazu 0 32 273,15
Bod varu 100 212 373,15

Terminátor

Rozhraní světla a stínu, hranice mezi dnem a nocí na tělese, jež nesvítí vlastním světlem. Na ranním terminátoru Slunce vychází, na večerním terminátoru Slunce zapadá.

Uzel (měsíční dráhy, planety)

Průsečík měsíční dráhy (na nebeské sféře) s ekliptikou, v němž Měsíc přechází na sever od ekliptiky, je uzel výstupný, druhý průsečík je uzel sestupný. Obdobně je tomu i u planet.

Uzlová přímka

Spojnice výstupného a sestupného uzlu dráhy tělesa. U Měsíce je to průsečnice roviny měsíční dráhy s rovinou ekliptiky. Uzlová přímka se stáčí směrem od východu k západu, jeden oběh trvá 18,61 let.

Úhlová míra

Celý kruh je rozdělen na 360°, každý stupeň na 60´ (minut) a každá minuta na 60˝ (vteřin). V úhlové míře můžeme např. vyjádřit úhlový průměr kotoučku Měsíce, planety, kráteru na Měsíci apod.

Úniková rychlost

Nejmenší rychlost, jíž se může těleso (např. kosmická loď) vzdálit od daného tělesa do nekonečna. Nazývá se též parabolická rychlost nebo druhá kosmická rychlost.

Vázaná rotace

Většina měsíců (včetně zemského Měsíce) obíhá kolem svých planet tak, že jedna polokoule měsíce zůstává k planetě trvale přivrácená a druhá stále odvrácená. Vázaná rotace je důsledkem působení slapových sil mezi planetou a jejím měsícem.

Stránka byla naposledy editována 25. dubna 2016 v 22:55.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 24729krát.

* * *    Zrcadleno ze stránek astronomia.zcu.cz/planety/soustava/1867-slovnicek-pojmu    * * *
Vytištěno ze stránky projektu Planety (planety.astro.cz/soustava/1867-slovnicek-pojmu)
Nahrávám...