Sluneční soustava > Modely sluneční soustavy

Modely sluneční soustavy

První, kdo se pokusil odpovědět na otázku, jak vypadá stavba sluneční soustavy, byla antická věda. S využitím pythagorijské školy (rozvíjela geometrii) mohla více či méně přesně popsat pozorovaný stav.

Doprostřed vesmíru byla lidmi dosazována různá tělesa.

Ve 4. století př. n. l. Aristoteles jednoznačně přijal geocentrický systém, že Země je uprostřed vesmíru, a dokázal jeho platnost.

Ve 3. století př. n. l. Aristarchos na základě pozorování zatmění Slunce a Měsíce a s  geometrickými úvahami vytvořil heliocentrický model vesmíru

  • Slunce se nacházelo uprostřed
  • nicméně tento systém nebyl přijat.

Kolem roku 200 př. n. l. Apolónius z Pergy a Hipparchos (2. století př. n. l.) vytvořili nové prvky pohybu planet. Později na ně navázal Ptolemaios, který je zahrnul do svého kosmogenického systému - geocentrického modelu vesmíru. Tento model se spolu s Aristotelovou fyzikou stal základem pro další generace.

Aristoteles
Geocentrický model vesmíru
Klaudios Ptolemaios

Až Mikuláš Koperník (19. 2. 1473 - 24. 5. 1543) ve svém díle De revolutionibus orbium caelestium - Oběhy nebeských sfér zveřejnil svou heliocentrickou soustavu (přiřadil všechny pozorované pohyby těles ve vesmíru Zemi, předpokládal dokonce i rotaci Země kolem své osy). Tímto svým dílem se zasloužil o formování správného heliocentrického systému.

Koperník v knize o soustavě uvádí:

  • Žádný nebeský kruh neboli sféra nemá jediný střed.
  • Střed Země není středem světa, nýbrž toliko středem tíže a dráhy Měsíce.
  • Všechny dráhy obklopují Slunce, jako by stálo v jejich středu, a proto střed světa leží poblíž Slunce.
  • Poměr vzdálenosti Země-Slunce k výšce nebe stálic je mnohem menší než poměr zemského poloměru ke vzdálenosti Slunce, takže tato vzdálenost je proti výšce nebe stálic nepatrná.
  • Všechen pohyb viditelný na nebi stálic není reálný, tak jak jej vidímě ze Země. Země se tedy otáčí s přidruženými elementy při denním pohybu jednou kolem svých pólů. Přitom zůstává nebe stálic nepohnuté jakožto nejzazší nebe.
  • Všechen pozorovaný pohyb Slunce nepřísluší jemu samému, nýbrž je důsledkem rotace Země a jejího pohybu po kruhové dráze kolem Slunce, který je vlastní všem planetám. A tak se Země pohybuje několikerým způsobem.
  • Co se u planet jeví jako pohyb zpětný a pohyb vpřed, není takové samo sebou, nýbrž se tak jeví ze Země. Její pohyb sám o sobě tedy stačí k vysvětlení četných rozmanitých jevů na nebi.
Heliocentrická soustava podle Koperníka
Mikuláš Koperník
(1473 - 1543)

Jelikoš se však planety nepohybují po ideálních kružnicích (bylo nutno provádět značné korekce jejich pohybů), nebyla tato teorie hned a bez výhrad přijata. Tycho Brahe (1546 - 1601) si raději vytvořil novou soustavu, aby nemusel přistoupit na Koperníkův systém. Díky jeho přesným měřením však Johannes Kepler (27. 12. 1571 - 15. 11. 1630) potvrdil platnost heliocentrického systému a zjistil, že se planety pohybují po eliptických drahách kolem Slunce.

Tycho Brahe
(1546 - 1601)
Johannes Kepler
(1571 - 1630)
Model podle Brahe, všechny planety obíhají okolo Slunce, kromě Země, okolo které obíhá Slunce
Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 56174krát.

* * *    Zrcadleno ze stránek astronomia.zcu.cz/planety/soustava/1866-modely-slunecni-soustavy    * * *
Vytištěno ze stránky projektu Planety (planety.astro.cz/soustava/1866-modely-slunecni-soustavy)
Nahrávám...