Plynné planety > Jupiter > Snímky měsíce Io

Snímky měsíce Io

Snímky Hubbleův kosmický dalekohled
Hubble analyzuje sopky na Io
Snímky

Tento obrázek je složený z černobílého infračerveného zobrazení Jupitera a jeho měsíce Io a barevného zobrazení Io v kratších vlnových délkách získaných téměř ve shodné době 5. března 1994. Toto jsou první obrázky obří planety a jejich měsíců pořízených Hubbleovým kosmickým teleskopem od opravné mise v prosinci 1993.

Pro spatření detailů na povrchu je Io pro pozemní teleskopy příliš malý. Úhlový průměr měsíce je jedna úhlová vteřina a to je hraniční rozlišení pro pozemní teleskopy.

Mnohá z těchto zbarvení odpovídá sopkám, které byly poprvé odhaleny v roce 1979 při letu kosmické sondy Voyager okolo Jupitera. Několik sopek je periodicky aktivních, protože Io je ohříván slapovými silami silné gravitace Jupitera.

Sopka Pele vypadá jako tmavá tečka obklopená nepravidelným oranžovým oválem ve spodní části obrázku. Oranžový materiál byl vyvržen ze sopky a pokryl obrovské plochy. Přesto byly sopky poprvé objevené Voyagerem, charakteristická oranžová barva sopečných nánosů je nové odhalení na tomto HST zobrazení (Voyager to zmeškal, protože jeho kamery nebyly citlivé na infračervené vlnové délky, kde byla barva patrná). Kompozice síry a oxidu siřičitého, které pravděpodobně převládají na povrchu, nevytváří tuto oranžovou barvu, a proto musí sopka Pele vytvářet materiál s ještě neobyčejným složením, třeba bohatý na sodík.

Obrázek Jupitera pořízený v infračerveném světle byl získán s HST Wide Field a Planetary kamerou v módu širokého pole. Na tomto obrázku jsou krystaly čpavku ve velmi vysokých mracích světlé, protože odráží infračervené světlo před tím, než je pohlceno metanem v Jupiterově atmosféře. Nejnápadnější rys je Velká rudá skvrna, která je nápadná z důvodu jejich vysokých mraků. Čepička velmi vysoko položené mlhy se objevuje na jižním pólu Jupitera.

Autor snímku: John Spencer/STScI/NASA
Kosmická sonda: Hubbleův kosmický dalekohled

Hubble objevil novou světlou skvrnu na Io
Snímky

Tato dvojice Hubbleových obrázků Jupiterova vulkanicky činného měsíce Io ukazují překvapující vycházení rozsáhlého 320 km širokého žlutavě bílého rysu ve středu měsíčního disku (fotografie napravo). Vědci se domnívají, že skvrna může být nová třída přechodných jevů na měsíci. Pro porovnání, fotografie nalevo byla pořízena v březnu 1994, dříve než se skvrna objevila, a ukazuje, že byl povrch Io podstoupen pouze jemným změnám od doby, kdy byl v  roce 1979 naposledy spatřen sondou Voyager 2. Nová skvrna na Hubbleovu obrázku z června 1995 nahradila menší bělavou skvrnu viditelnou na stejném místě v březnu 1994. "Nová skvrna obklopuje sopku Ra Patera, která byla fotografována Voyagerem a je složená z materiálu, pravděpodobně zmrzlý plyn vyvržený z Ra Patera velkým sopečným výbuchem nebo čerstvým přívalem lávy", komentoval zprávu John Spencer z Lowell Observatory v Flagstaff, Arizona.

Autor snímku: John Spencer/NASA
Kosmická sonda: Hubbleův kosmický teleskop

Snímky Voyager
Io ukázaný v Lambertovu průmětu s nezvlněnými plochami
Snímky

Voyager 1 vypočítal barevné mozaiky zobrazené přibližně v přírodních barvách a v Lambertovu průmětu s nezvlněnými plochami, ukazující východní (vlevo) a západní (vpravo) polokouli Io. Tento vnitřnější (z hlediska čtyř největších měsíců) měsíc je nejvíce vulkanicky aktivní objekt ve sluneční soustavě. Io má v průměru 3 640 km a je o trochu větší než měsíc Země. Téměř všechny rysy zde viditelné mají vulkanický původ včetně několika kalder a prachu po výbuších, které byly aktivní v době setkání s  Voyagerem 1.

Autor snímku: USGS/NASA
Kosmická sonda: Voyager

Povrch Io
Snímky

Na této obrázkové mozaice pořízené Voyagerem 1 jsou zobrazeny sopečné planiny, které zahrnují oblasti zhruba od šířky 60 stupňů severně do šířky 60 stupňů jižně a 100 až 345 stupňů v délce. Sever je nahoře. Můžeme zde spatřit početné sopečné kaldery, proudy lávy a sopečné výbuchy. Složení sopečných planin a proudů lávy nebylo zjištěno, ale mohly by se převážně skládat ze síry s vrstvičkou zmrzlého oxidu siřičitého nebo z křemičitanu (jako například čedič) potažené vrstvou síry a kapalného oxidu siřičitého. Světle bělavé skvrny se pravděpodobně skládají z čerstvě usazeného zmrzlého oxidu siřičitého.

Autor snímku: USGS/NASA
Kosmická sonda: Voyager

Loki Patera
Snímky

Toto je detailní záběr severní polokoule Io. Centrální místo se nazývá Loki Patera. Rozsáhlé tmavé oblasti mohou být jezera kapalné síry s raftem tuhé síry uvnitř.

Autor snímku: Calvin J. Hamilton
Kosmická sonda: Voyager 1

Sopečné kaldery na Io
Snímky Pozn.: kaldera = kráterová prohlubeň až 30 km v průměru, vznikají rozmetáním povrchu sopky výbuchem

Tato fotografie Io ukazuje sopečné kaldery, kterými pronikají plyny (světle modrá skvrna vlevo uprostřed). Na fotografii je síť vulkanických kalder s tmavým dnem spojené světle červeným materiálem. Nejsevernější kaldera má na dně světle modrou skvrnu. Vědci věří, že světle modrá skvrna mohou být mraky plynu vystupující z ústí sopky. Mraky plynu mohou kondenzovat a vytvářet mimořádně jemné částice, které vypadají modře. Vzhledem k tomu, že infračervený spektrometr Voyageru 1 objevil oxid siřičitý na Io, je možné, že oxid siřičitý je hlavní složka oblak. Mraky oxidu siřičitého rychle zmrznou a sněží zpět na povrch. Je také možné, že tmavé plochy na dně kalder jsou tůně roztavené síry a velmi tmavé formy ze síry. Snímek byl pořízen 5. března 1979, když se Voyager 1 přiblížil k Io na vzdálenost 129 600 km.

Autor snímku: NASA/JPL
Kosmická sonda: Voyager 1

Snímky Voyager, Galileo
Barevný obrázek Io
Snímky

Tento barevný obrázek byl vytvořen kombinací barevných kanálů dvou barevných mozaik, s nízkým rozlišením, kterou pořídil USGS Voyager, a s  vysokým rozlišením, kterou pořídil Galileo. Hnědě oranžové oblasti jsou pravděpodobně pokryty sírou nebo směsí obsahující síru. Světlé oblasti mohou být pokryty sněhem z oxidu siřičitého a jsou posety dolíky (až 200 km napříč), největší měrou způsobené sopečnou činností. V  blízkosti obou pólů existují hornaté oblasti dosahující do výšky více než 8 km.

Autor snímku: -
Kosmické sondy: Voyager & Galileo

Snímky Galileo
Měsíc Io v pravých barvách
Snímky

Nejpodivuhodnější měsíc ve Sluneční soustavě je jasně žlutý. Tento snímek, který ukazuje skutečné barvy Io, byl pořízen v červenci 1999 sondou Galileo obíhající kolem Jupitera. Barvy na měsíci Io pochází od síry a roztavených silikátových hornin. Neobvyklý a velice mladý povrch Io udržuje jeho systém aktivních sopek. Intenzivní gravitační slapy od Jupitera napínají Io a tlumí kmitání způsobené dalšími jupiterovými Galileovskými měsíci. Výsledné tření velmi zahřívá vnitřek Io a způsobuje explozi roztavených hornin přes povrch. Sopky na Io jsou tak aktivní, že doslova obracejí celý měsíc naruby. Některá sopečná láva na Io je tak horká, že ve tmě září.

Autor snímku: NASA/JPL
Kosmická sonda: Galileo

Snímky Cassini
Měsíc Io nad Jupiterem
Snímky

Měsíc Io je nejvíce vulkanické těleso ve Sluneční soustavě, má průměr 3 600 kilometrů. Je tedy přibližně veliký jako náš Měsíc. Tento snímek, který nabízí fascinující ukázku relativní velikosti Jupitera a měsíce Io, pořídila kosmická sonda Cassini, když na přelomu tisíciletí prolétávala kolem Jupitera. Ačkoliv se na snímku jeví měsíc Io jako by se nacházel těsně nad vířícími oblaky Jupitera, ve skutečnosti se vykoná otočku podél své dráhy za 42 hodin ve vzdálenosti 420 000 km od středu Jupitera. Tato dráha jej přivádí přibližně 350 000 kilometrů nad horní Jupiterovy oblaky, což je zhruba srovnatelné se vzdáleností mezi Zemí a Měsícem. Sonda Cassini se v době pořízení snímku nacházela ve vzdálenosti přibližně 10 milliónů kilometrů od Jupitera.

Autor snímku: NASA/Cassini
Kosmická sonda: Cassini

Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 3858krát.

* * *    Zrcadleno ze stránek astronomia.zcu.cz/planety/jupiter/1006-snimky-mesice-io    * * *
Vytištěno ze stránky projektu Planety (planety.astro.cz/jupiter/1006-snimky-mesice-io)
Nahrávám...